Zkratkou na houby

Publikováno: 2.3.2015
Autor: Kateřina Lerlová
Foto: Kateřina Lerlová

Nadpis dnešního článku je i název kapitoly v Pánovi prstenů, alespoň v tom překladu, který vlastním já. V češtině to představuje slovní hříčku, hobiti sejdou z cesty, aby nepotkali Černé jezdce, prodírají se hrozným křovím, takže se sice vyhnout velké zatáčce, kterou dělá silnice, ale nijak zvlášť je to neurychlí. Zároveň vylezou z lesa na statku jiného hobita, kam Frodo chodil tajně krást houby, proto ta „zkratka na houby“. V originále si ovšem říkají, že "shot-cuts make long delays", tedy že zkratky způsobují jen zpoždění. A protože většina tréninku psů je o trpělivost a důslednosti, měl by si tohle úsloví vtloukat do hlavy každý psovod.

Vezmu si za příklad clicker training. Do většiny cviků se nejsnáze dostanete tím, že do něj psa za pamlskem navedete. Kdo by čekal, než psa napadne ho obejít, když může dvakrát mávnout rukou, a pes okolo něj udělá pěkné kolečko? A kolikrát pak rukou bude mávat, to už záleží na stylu učení jeho psa. U CT většinou delší dobu čekáte, než pes cvik sám vymyslí, ale potom už krásně a bez problémů funguje. A ta doba čekání je také relativní, čím víc má pes zkušeností se samostatnou prací, tím rychleji přijde na to, za co ho tentokrát odměňujete. Pokud mu ale nikdy nedáte příležitost, aby se naučil nad cvičením přemýšlet, budete vždycky postupovat stejně rychle.

V dogdancingu je také mnoho zkratek na houby. Mám ráda závody a proto mi přijde logické cviky trénovat tak, abych se pak daly použít v nějaké zajímavé choreografii. Hodně týmů ale lákají zkoušky, které, dle mého názoru, se specializují pouze na určitě aspekty dogdancingu a nemotivují k trénování cviků do té míry, jaká umožní psovodovi pracovat na své vlastní choreografii. Jednotlivé cviky tak nejsou dotahovány do ideální podoby, ale jen takové, která na zkouškách projde. Pes umí cvik předvést jen za určitých podmínek, například podává packy jen v jedné pozici. Týmu to ovšem zakrátko chybí, ať už se psovod rozhodne pro závod nebo zkoušku vyšší úrovně, kde není možné do cviků tolik navádět.

Pokud si štěně pořídí psovod přímo s úmyslem věnovat se nějakému sportu, ke zkratkám na houby je neodolatelně přitahován. Psovod má před sebou uzávěrky v podobě měsíců a let, kdy může začít s některými cviky, překážkami a prvním startem na závodech nebo zkouškách. Ty se stávají důležitějšími cíly, než skutečné dovednosti, kterých by pes měl nabýt, než se pustí do dalších cviků. Psovod se štěnětem řeší, jak ho naučit co nejrychleji probíhat tunelem, kdy ho přervat přes kladinu, aby se jí nezačal bát, a o kolik cviků bude umět více než stejně staré štěně někoho jiného. S ročním psem pak řeší, jak ho donutit zůstat na startu, aby si mohl dojít alespoň k první překážce, jak běžet plynule alespoň dvě překážky, aby je pes věčně nemíjel nebo neštěkal na psovoda.

Moje oblíbené zkratky na houby jsou odložení a zóny. Chování je upevňováno a opakováno, pokud za ním následuje odměna. Někdy, když je odměna dost silná, stačí jen jedna příležitost se odměnit, aby pes chování opakoval. Pokud psa překážky baví natolik, že nepotřebuje žádný pamlsek, aby je dělal, pak už je logické, že předčasným startem se pes sám odmění. Přesto se většina psovodů, pokud jim pes vstane z odložení na závodech, rozhodne v běhu pokračovat. Abych byla upřímná, Way měl za svých sedm let dost a dost příležitostí k odměňování za utíkání... Se zónami to je podobné, buď pes vůbec nezastaví, a psovod ho vůbec nevrátí, nebo ho sice vrátí, ale stejně si nepohlídá, aby bylo provedení zóny tak kvalitní, jako v tréninku. Nebo pes zónu udělá, i když ne přesně tak, jak ho to psovod učil, ale on se to rozhodne ignorovat, protože alespoň jedna packa tam byla, žádné trestné body nedostane, tak co. V tu chvíli si práci sice ušetří, ale v dohledné době se drobné nedostatky nastřádají do skákaných zón, se kterými psovod bude bojovat týdny, měsíce, nebo roky, podle toho, jak moc umí být důsledný a jestliže jednou zóny přeučí, tak bude dodržovat nová kritéria.

Nejhorším případem, ale bohužel dost častým, jsou nedoléčená zranění. Ideální by bylo, kdyby psovod po projevech nějakého zranění zjistil, co je jeho příčinou, nasadil patřičnou léčbu, pak dal psovi dost času na rekonvalescenci a rehabilitaci a do tréninku se vrátil postupně jen určitým cvičením. Bohužel diagnóza spousty veterinářů se u kulhajícího psa omezí na "dejte mu tři týdny klidu a pak se uvidí", což málokterého sportovního psovoda nadchne. Ale i když vydrží psa nezatěžovat doporučenou dobu, většinou pak psa vezme do "plného pracovního provozu" na normálně velké překážky a normálně dlouhé tréninky. V Clean Runu přitom bylo popsané několik cvičení, jejich počet a délka, která jsou doporučená pro psy po zranění, nemoci nebo operaci. V zahraničí jsou i kategorie pro psy po nějakém zákroku, kde jsou nižší překážky a podobné úpravy (na nižší překážky a jejich vhodnost pro psy bez pudu sebezáchovy mám vlastní názor, ale to nechci rozebírat). Většinou takhle "zkratka" vede akorát k tomu, že dojde k recidivě a psovod musí čekat znovu na další zlepšení zdravotního stavu, nebo ještě déle, protože následky nedoléčeného zranění jsou ještě horší.

Jedním z mých oblíbených citátů, který se k tématu vztahuje, pronesl Charles du Bos: "The important thing is this: to be able at any moment to sacrifice what we are for what we could become." (Důležitá věc je tato: být schopný v každém okamžiku obětovat to, co jste, pro to, čím se můžete stát.)

Kateřina Lerlová
http://katachyon.lerl.info

Kam dál: 

Cviky odložení

Překonávání překážek II.

Jak pes říká, že je ve stresu

Problémový pes snadno a rychle 13.

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...