Louisianský leopardí pes

Publikováno: 27.1.2014
Autor: Kateřina Kašparová
Foto: Aneta Jungerová

Potomek vlků: Louisianský leopardí pes

Svébytný a inteligentní pes – na někoho až příliš. V žilách mu koluje krev červeného vlka a potřebuje určitou míru svobody, a to i v rozhodování. Není to typický „gaučák“ a nehodí se pro každého. Koho ale jednou okouzlil, ten už jiné plemeno nechce.


Honácký pes z Louisiany

Plemeno pochází z Ameriky a zatím nebylo uznáno FCI. První pes byl oficiálně registrován v roce 1951. V roce 1977 byla založena první asociace pro chov čistokrevných leopardích psů National Association of Louisiana Catahoula. U nás se zatím řadí k málopočetným plemenům, věnují se mu dva chovatelské kluby.
Původ plemene je dodnes nejasný. Nejspíš vznikl křížením indiánských psů s červeným vlkem a psy typu mastif a chrt, které si přivezli španělští dobyvatelé, později byl zřejmě přikřížen i beauceron (v oblastech obývaných francouzskými osadníky).
Ve své domovině se dodnes používá hlavně jako honácký pes k práci a ochraně dobytka, dále k lovu jelenů, divokých prasat, mývalů a medvědů, i jako hlídací pes k ochraně majetku. S jeho rozšířením do městských aglomerací a zvýšením popularity tohoto psa se pojí jeho stále větší uplatnění i v moderních psích sportech – potkáte ho na agility, dogdivingu, coursingových, canicrossových či dogtrekkových závodech. Může z něj vyrůst i dobrý aportér, jeho vlohy je tedy možné využít i ve sportech, jako je frisbee či flyball. Díky skvělému nosu je stále častěji používán i pro záchranářské práce.

Potřebuje Pána s velkým P


Je vysoce inteligentní, výrazně svérázný a svébytný. Není divu – vždyť mu koluje v krvi červený vlk! Pokud si přivezete štěňátko z kvalitní chovatelské stanice, kde se postarali o jeho důkladnou socializaci, zpravidla vás překvapí, jak moc toho už ve velmi útlém věku umí a co všechno je schopno se v krátké době naučit a s naprostou samozřejmostí vykonávat. Ovšem postupem času – jak leopard roste a získává povědomí o sobě i o vás samotných – vás dovede ten samý pejsek velmi překvapit – najednou se nevinně tváří, jako by daný povel nikdy neslyšel. Jeho inteligence a myšlenkové pochody totiž nejsou vždy ku prospěchu a podle představ majitele.
Tento pes byl vyvinut k samostatné a celkem tvrdé práci. Nutně tedy potřebuje zaměstnat nejen fyzicky, ale i psychicky. Rozhodně to není ideální rodinný pes pouze na zahradu, jak je občas také nabízen. Jeho hlavě nestačí pouhé hlídání pozemku a jeho nároky na pohyb neuspokojí prosté pobíhání po (byť rozsáhlé) zahradě. Přesto bych neviděla jako problém chovat takového psa v bytě, samozřejmě za předpokladu dodržování specifických nároků tohoto plemene.


V leopardovi jsou dodnes silně zakořeněny teritoriální pudy a svůj domov, zahradu, auto i věci svého majitele bedlivě hlídá. Potřebuje velmi důslednou a trpělivou výchovu a nehodí se pro úplné začátečníky (s výjimkou nadšenců, kteří se hodlají jeho výchově věnovat naplno). Některé vlastnosti, jako třeba výše zmíněné teritoriální pudy, má natolik zafixované v genech, že je nelze nikdy úplně utlumit – a podle mého názoru to není ani žádoucí. Především však catahoula vedle sebe musí mít Pána s velkým P. Tím se však majitel nestane automaticky, „pouhou“ láskyplnou péčí, ale především přesným vymezením bezpečného, ale též dostatečně svobodného (!) prostoru, vysvětlením žádoucího a nežádoucího chování a jeho důsledným, trpělivým a spravedlivým vyžadováním a dodržováním. Ve výchově leoparda nesmí chybět prvek svobody a možnosti svobodného rozhodování, jinak psa zlomíte nebo strávíte převážnou většinu času bojem s tímto velmi silným „soupeřem“. V obou případech nezažijete ten nádherný pocit spolupráce a sdílení s touto vysoce inteligentní, v některých ohledech až rovnocennou, samostatně se rozhodující bytostí. Je prostě dobré dopřát leopardům možnost rozhodovat se samostatně v situacích, kdy je to pro vás přijatelné. Také není vhodné pedantské opakování povelů beze smyslu. Leopard nesnáší dril a nerad se nudí. Jednoduše řečeno – je třeba v nich nechat dál žít jejich vlka, dopřát jim i pocit volnosti a svobody.
Leopardi jsou spokojení, když je jejich smečka dobře vedena, což zahrnuje zejména jasná pravidla a hierarchii. Pro catahoulu znamená špatně vedená smečka možný zánik, proto vás začne na špatné vedení smečky upozorňovat (např. svým nevhodným chováním, neposloucháním atd.), a pokud nedojde k nápravě, může zkusit vést smečku on sám.
Harmonický vztah mezi psem a majitelem musí být založen na důvěře. Pokud u leoparda dojde k jejímu narušení, velmi těžko se získává zpět – vzhledem k jeho výborné paměti. Špatné zkušenosti, které se dají u jiných plemen napravit, mohou být u leoparda do určité míry neodstranitelné. Catahoula si bude celý život ověřovat a svým chováním testovat, jestli skutečně jste Pánem s velkým P.


Dominantní k jiným psům


Leopardí pes se díky své paměti velmi dobře učí pouhým pozorováním. Bohužel se stejně rychle učí žádoucí chování i lumpárny. K ostatním psům se leopardi chovají dominantně a dost často nadřazeně. Zejména leopardí samci málokdy snesou na svém území jiného psa-samce. Ještě před pár lety bylo nemožné si představit několik dospělých leopardů na volno. Kvůli jejich dominantnímu chování a silnému loveckému pudu zpravidla hrozil střet, popřípadě útěk za kořistí do lesa. Díky změkčení některých linií, lepší socializaci a důslednější výchově však už dnes nejsou procházky většího množství catahoul žádnou raritou. Při dodržování jistých pravidel není problém venčit i více leopardích samců společně. Přesto se ale i nadále nejedná o sociální plemeno, což pravděpodobně vyplývá i z povahy červeného vlka – samotáře. Každopádně pokud někdo očekává od svého psa-samce, že si bude radostně hrát s cizími pejsky v parku, není leopardí pes rozhodně pro něj.
Ve vztahu k ostatním zvířatům jsou bezproblémoví, pokud jsou dobře socializováni a vychováni. Znám mnoho případů výborného vztahu leopardů třeba ke kočkám, kozám, dokonce i ke králíkům a morčatům. Majitel koně si se svým leopardem užije báječné společné vyjížďky. Vztahy k lidem mají leopardi veskrze přátelské. Vlastní rodinu nade vše milují a ochraňují. K cizím se zpravidla, než je poznají blíže, chovají rezervovaně a odtažitě.

Luisianský leopardí pes ve hře


Leopardí pes není pro každého


Leopardovi předně škodí vzrůstající popularita a neinformovanost, nemalou měrou však i nesoudnost některých zájemců. V nabídce našeho projektu Leopardi v nouzi najdete běžně i pejsky s průkazem původu k darování, nebo dokonce již čekající v útulku. Zpravidla majitelé špatně odhadnou své možnosti a schopnosti a nevyhledají včas odbornou pomoc. Nebo si vyberou bezpapírové štěňátko nebo štěně od chovatele, který svá štěňata nedostatečně socializuje – a problém je na světě. Výběr leoparda je potřeba si předem dobře zvážit!


Výchova musí být důsledná


Základem výchovy je dobrá socializace u chovatele. Majitel by pak své štěňátko měl seznámit s různými situacemi, dopravními prostředky, lidmi, zvířaty atd. Leopardi nesnášejí strojové, bezúčelné opakování povelů. Při správné motivaci zpravidla velmi rychle chápou, a někdy nacházejí díky své inteligenci naprosto originální, nečekaná řešení. Asi nejdůležitější je naučit leoparda spolehlivému přivolání, a to od všech rušivých podnětů včetně loveckých vášní. Při výchově musíte být důslední. Rozhodně se nejedná o slepě poslušné plemeno! Spíše mám pocit, že se učíme jeden od druhého navzájem. Leopard je velmi citlivý na nepozornost nebo změnu nálady svého pána. Svou hlavní pubertu má zpravidla mezi 15.–18. měsícem, okolo druhého roku se povaha stabilizuje. Ve třech letech lze louisiana považovat za hotového, dospělého psa.
Učím se od nich
Moje setkání s leopardy považuji za osudové. Zpravidla se majitelé leopardů dělí na dvě skupiny: jedné povaha těchto psů nesedne a psovi najdou v lepším případě jiný domov, druhou tyto svébytné bytosti doslova okouzlí. Leopardí psi jsou pro mne velkou inspirací a velkými učiteli, kteří mě neustále vedou k tomu mít pod kontrolou své myšlenky, emoce a energie. Učí mne trpělivosti, důslednosti i svobodě. Jsem velmi vděčná, že s nimi mohu sdílet svou cestu – je to pro mne velký dar.
Michaela Jeleňová, CHS My Záhir, www.catahoulas.eu

Luisianský leopardí pes ve smečce

Barva
Catahoula má nekonečné variace barev a vzorů srsti. Žádná barva není preferována. Za vážnou vadu se pouze považuje, když 70 a více procent zabírá bílá barva.

Výška a váha
Ideální výška v dospělosti je kolem 61 cm pro psy a 56 cm pro feny. Váha je od 22,7–43 kg, v poměru k výšce.

Věděli jste, že… 

  • leopardí pes může mít nejen každé oko jiné, ale může mít i několik barev v jednom oku? 
  • jsou dodnes používáni k lovu veverek, a proto někteří jedinci tohoto plemene lezou po stromech – říká se jim cats (kočky)?
  • mají blány mezi prsty, což jim umožňuje lepší pohyb v bahnitém terénu a ulehčuje plavání?
  • milují ovoce a zeleninu, stejně jako červený vlk?
  • catahoula znamená v překladu čistá modrá voda – stejně jako upřednostňovaná skleněná barva očí některých jedinců tohoto plemene?

Článek vyšel v časopisu č.5/2012 

Více o plemeni se dozvíte zde

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Jack Russell teriér - Aktivní komik 

Rozhovor o bulteriérech s Martinem Říhou - video

Bezdůvodné usmrcení zvířete / Bezprostřední ohrožení člověka zvířetem

Senioři v útulcích

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...