Velký münsterlandský ohař

Základní údaje plemena

Země původuNěmecko
Název v zemi vznikuGrosser Münsterländer Vorstehhund
Kategorie dle FCIVII. Ohaři
Velikostpes: 60 - 65 cm fena: 58 - 63 cm
Hmotnostcca 30 kg
OsrstěníDlouhá a hustá, hladká srst, ani kudrnatá, ani otevřená, taková, jakou má mít lovecký pes. Typická dlouhá srst.
Zbarvení srstiBílá s černými plotnami a stříkáním nebo bělouš. Hlava je černá, může mít malou bílou hvězdičku nebo lysinku.
Celkový dojemJe to mohutný, svalnatý pes čistých linií, celá jeho tělesná stavba vyjadřuje výkonnost a ušlechtilost.
PovahaK jeho výrazným přednostem patří poslušnost, přizpůsobivost a jeho osvědčené lovecké vlohy, především k práci po výstřelu. Je živý a temperamentní, aniž by však byl nervózní.
Zaměnitelné plemenoS německým dlouhosrstým ohařem, od něhož se odlišuje černobílou barvou. Německý ohař dlouhosrstý

Charakter a chování

Svému pánovi je tento pes nesmírně věrný, k celé rodině je přátelský. K cizím lidem je přirozeně nedůvěřivý, má sklony udržovat své lidi a jejich obydlí v bezpečí. Ve vztahu k jiným psům nebývá agresivní a nevyvolává rvačky. Při setkání s jinými zvířaty je potřeba si stále uvědomovat, že jde o loveckého psa. Velký münsterlandský ohař má k dětem přátelský vztah. Děti by však měly být také poučeny, jakým způsobem mají ke psu přistupovat, a jak se k němu chovat. Výchova německého dlouhosrstého ohaře není nikterak náročná, jedná se o psa inteligentního, dobře ovladatelného s ochotou k učení novým věcem. V každém případě, stejně jako u jiných plemen psů, je však zapotřebí velká dávka trpělivosti, důslednosti a pochopení. K loveckému výcviku lze přistoupit až po zvládnutí cviků základní poslušnosti.

Tento pes se hodí spíše na venkov, do přírody. Usedlý život rodinného společníka v bytě pro něj není dobrou volbou. Měl by být ustájený tak, aby měl neustále dostatek pohybu, světla a vzduchu. Pokud je pes chován celoročně venku, měl by mít k dispozici zateplenou boudu umístěnou tak, aby byla chráněna před větrem a přímým sluncem. V tomto případě je nezbytně nutný co nejčastější kontakt s lidmi.

Velký münsterlandský ohař je všestranně upotřebitelný lovecký pes. Má úžasně rozvinuté lovecké instinkty, velmi ochotně pracuje ve vodě i na suchu. Má výborný čich, vlohy pro aportování i vystavování, je ochotný ke stopování a dohledávce. Pro svou vrozenou ostrost se hodí spíše pro les. Je výborný pro lov černé zvěře. Velký münsterlandský ohař je dobrým hlídačem, vždy chce udržet vás i váš dům v bezpečí. Velký münsterlandský ohař je po léta šlechtěn pro lovecké účely, a pro tyto účely by měl být také využíván. Pokud si chcete pořídit domácího mazlíčka, kterého nechcete zaměstnávat prací v lese a ve vodě, pořiďte si jiné plemeno. Tento pes je velmi otužilý, a raději snáší zimu než přílišné teplo.

Původ psa

Historicky pochází velký münsterlandský ohař z „ptačích psů“, chovaných ve středověku, kteří byli cvičeni pro lov se sokolem a z nichž se průběhem času vyvinuli slídiči a dlouhosrstí ohaři 19. století. Společně s malým münsterlandským ohařem a německým dlouhosrstým ohařem i velký münsterlandský ohař patří do rodiny německých ohařů s dlouhou srstí, s jejichž cílevědomým chovem se započalo na konci 19. století a byli často ovlivněni krví anglických setrů. Roku 1878 na „Konferenci delegátů“ byl stanoven popis plemene německého dlouhosrstého ohaře, byla vyloučena černobílá barva z chovu, protože i když se mezi starými ptačimi psy vyskytovali od nepaměti černobílí jedinci, se předpokládalo, že tato barva je jistým znakem přikřížení setra, kterého se chtěli chovatelé vyvarovat. Německý klub dlouhosrstých ohařů v roce 1908 definitivně vyloučil z plemenitby černobíle zbarvené jedince. Vzhledem k tomu, že tito vynikající lovečtí psi, často pro svůj vzrůst, ostrost a sílu používáni i jako selští hlídací a pastevečtí psi, snažili se jejich chovatelé o jejich uznání jako samostatného plemene ohaře. A protože byli doma především ve Vestfálsku, dostali název Velký münsterlandský ohař , a tak byl v roce 1919 založen Klub pro chov čistokrevného černobílého dlouhosrstého münsterlandského ohaře, který si vzal na starost zvyšování úrovně tohoto plemene.