Norský losí pes šedý
Základní údaje plemena
| Země původu | Norsko |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Norsk Elghund Grå |
| Kategorie dle FCI | V. Špicové a primitivní plemena |
| Velikost | pes: 52 cm fena: 49 cm |
| Hmotnost | pes: 23 kg fena: 20 kg |
| Osrstění | Husté, s měkkým základem, odolné vůči chladu i vlhku. |
| Zbarvení srsti | Šedá s různými odstíny a černými konci pesíků. |
| Celkový dojem | Středně velký kompaktní špicovitý pes, proporcionální postavy. |
| Povaha | Sebevědomý, energický a trochu nezávislý pes. |
Charakter a chování
Na rozdíl od evropských špicovitých psů má silně vyvinuté lovecké instinkty. Dům majitele spolehlivě ochrání a velice dobře si rozumí s dětmi. Velice úspěšně se umisťuje také na výstavách. Vyznačují se dobrým nosem, dobře sledují a po dosledu hlasitě oznamují. Při pronásledování zvěře často zaběhnou daleko z doslechu. Mají však dobrou orientaci a sluch a i v neznámém terénu se vždy vrací ke svému pánovi. Kromě loveckého využití mohou i tahat sáně, doprovázet pána na běžkách, kole. V domácím prostředí jsou klidní, nenároční a velmi čistotní. Výchovou je potřeba začít od štěněte. Elkhundi si vytváří velký vztah k vůdci.
Původ psa
Vikingové jsou známi spíše jako násilní piráti a dobyvatelé, avšak udělali toho mnohem víc. Objevovali nové oblasti a nové obchodní cesty, patřili k prvním osadníkům skandinávského poloostrova a věnovali se chovu zvířat a pěstování obilí. Potraviny získávali také lovem. Na objevených kresbách jsou zobrazováni psi špicovitého typu při lovu na losa. Lov bez psů je v severských zemích prakticky nemožný. Lovecké revíry jsou rozsáhlé, neschůdné s malou koncentrací zvěře. Na rozdíl od parforsních honičů typu foxhounda pronásledují severští lovečtí psi zvěř potichu, teprve zastavěnou zvěř zaštěkávají. Pernatou a drobnou kožešinovou zvěř vyženou na strom a zaštěkávají až do příchodu lovce. Předci dnešních losích psů se rozšířili po celé Skandinávii a vyvinuli se v mnoho izolovaných regionálních variet. Pravděpodobně se křížili i s ruskými lajkami čemuž napovídá stejný způsob práce při lovu. Pro lovecké použití se odedávná rozlišují dva typy losích psů. Ledhund zvěř stopuje na dlouhém řemenu a lo“shund který pronásledoval a zastavoval zvěř na volno. Byli téměř stejní jen ledhund byl větší. Výhodou ledhunda bylo, že si lovec mohl kdykoli odpočinout a že zvěř nebyla vyhnaná z daného revíru. Dodnes jsou všechna tři plemena používána k lovu. Poprvé bylo plemeno představeno na výstavě Norského loveckého spolku v roce 1877.