Irský setr

Charakter a chování

Jsou snáze cvičitelní, dobře reagují na výchovu nebo výcvik, a znalosti dobře uchovávají a obratně rozvíjejí. Díky přirozené inteligenci si snadno osvojují mnohé návyky a nové podněty snadno akceptují a řeší. Temperamentně reagují ve všech situacích. V rodině jsou přátelští. Bez vzájemných problémů je i případné soužití s nimi v bytě. K cizím lidem nebývají agresivní a stejně bezproblémový jsou i v kontaktu s ostatními psy. Při setkání s dalšími domácími zvířaty je potřeba vzít v úvahu jejich vrozený silný lovecký pud. Ve vztahu k dětem jsou setři velmi milí a ohleduplní. Aktivně se zapojují do jejich her, a protože milují pohyb, dokáží si s nimi hrát opravdu dlouho. Samozřejmě bezproblémově snáší ustájení v kotci s boudou, při soužití v bytě respektují pro sebe vyhrazené místo. Hlídají, tedy štěkají, ale platí u nich pravidlo "kdo štěká, nekouše".

Jsou to psi živí a plní energie, vyžadují důsledný výcvik, pevnou ruku a trpělivost. Uplatnění těchto plemen je rozmanité. Jsou využíváni jako kvalitně pracující lovečtí psi ,jako kultivovaní a temperamentní společníci v rodinách. Milují volný pohyb a jsou při něm při správné výchově výtečně ovladatelný na píšťalku. Z neloveckých aktivit je možné uvést například agility nebo canisterapii, canicross a podobné jakékoli s pohybem a vzájemnou komunikací související akce. Protože se jedná o dlouhosrstá plemena, musíme se základní údržbou vždy počítat. Jedná se zejména o „pročesání“ dlouhé srsti.Mnozí cvičí svého setra na kynologických cvičištích spolu se služebními psy ve sportovní kynologii, tzn. obrana, poslušnost, stopy, nebo také k záchranářské činnosti (vyhledávání a záchraně osob). Možné je běhat agility, či pomáhat starým lidem nebo nemocným dětem pomocí canisterapie. Na to je ale nutné svého psa prvně pořádně unavit. Setři jsou všestranní, budou s Vámi dělat cokoli Vás napadne.

Původ psa

Skupinu anglických ohařů kromě jediného krátkosrstého představitele - pointra, tvoří tři samostatná dlouhosrstá plemena - setři, a to anglický, irský a skotský nebo-li gordonsetr. Jsou to psi neobyčejné krásy a ušlechtilosti, vysoké elegance a inteligence, živého temperamentu a především vynikajících loveckých vlastností. Jejich vrozený jemný čich, vytrvalost a lovecká náruživost z nich činí ideální pomocníci pro práci na poli, ale i v lese a ve vodě, kterou přímo milují. Jsou všestrannými spolehlivými pomocníky myslivce při lovu, zejména při práci před výstřelem. První zmínka o loveckých psech zvaných setr přinesl ve svém díle De Canibus Britannicis již roku 1570 dr. J. Caius, psal však ještě o tzv. sitting spaniels. Anglické pojmenování Setter pochází z někdejšího názvu rodiny španělů, považovaných za předchůdce všech ohařů, kteří byli děleni na sedavé či sedící settingšpaněly na rozdíl od nevystavujících skákajících springeršpanělů, předchůdců dnešních špringršpanělů, kokršpanělů a mnoha dalších. Od této charakteristické, u setrů často vídané vlastnosti - vystavování, kdy setři při upozornění lovce na přítomnost zvěře usedali (set), "setting dogs", zkráceně "setter" česky setr. O několik let později, v roce 1582, Hans Bols v pojednání Partridge Shooting and Partridge Hawking. Obdobné zmínky dokonce o psech "líhavých", kteří také navozují lovecké způsoby budoucích ohařů, se nacházejí i v historických dokumentech poloviny 16. století z Čech. Za Španěly byli setři označováni ještě na počátku 18. století, například v encyklopedickém díle Dictionarum Rusticum et Urbicum z roku 1704. Původní název irského setra zněl "Modder Rhu", což v překladu znamená "červený pes". První zmínka je o něm v irském časopise Veteran Sportsman již v roce 1803.

První chovatelskou stanicí byla "French Park" Lorda De Freyna, ve které již od roku 1793 vedl plemennou knihu Artur French. Je tedy vidět, že Irčan byl pro svou nebývalou ušlechtilost a eleganci, ale i pro své vynikající lovecké schopnosti, držen u významných osobnostní tehdejší doby. Dle anglických kynologických historiků vznik irský setr pravděpodobně křížením červeno-bílého anglického setra, zlatého retrívra a mahagonově červeného vlkodava. Jiní naopak vylučují vliv anglického setra a tím i setting-španěla vůbec. Pravdou však zůstává, že Irský setr se na rozdíl od obou dalších - anglického a skotského, podobá nynějším španělům nejméně. Další domněnkou je, že získal svou červeně mahagonovou barvu přikřížením irského vodního španěla. Je-li tomu opravdu tak, pak od něho pravděpodobně získal pouze vlohu pro jednobarevnost a nikoli červenou barvu, protože irský vodní španěl není vůbec červený, ale čokoládově hnědý s šedavým nádechem. Nevylučuje se ani možnost, že irský setr získal svou barvu od velššpringeršpaněla nebo bretaňského španěla. Tuto myšlenku podporuje i skutečnost, že jeden ze spolutvůrců irského setra Lord de Freyne pocházel z Francie a do Irska si s sebou přivezl i bretaňské španěly. Údajně byl k Irčanovi přikřížen postupem času i dlouhosrstý chrt, od něhož získal vysokonohost, suchost a celkovou plochost (hlavně hrudníku), spolu s charakteristickým klusem a cvalem a sklonem ke štvaní zvěře.