Australský silky teriér
Základní údaje plemena
| Země původu | Austrálie |
|---|---|
| Název v zemi vzniku | Silky terrier |
| Kategorie dle FCI | III. Teriéři |
| Velikost | průměrně 22,8 cm |
| Hmotnost | 3, 5 - 4, 5 kg |
| Osrstění | Srst musí být rovná, jemná, lesklá, na pohmat hedvábná s délkou srsti od 13 do 15 centimetrů |
| Zbarvení srsti | Modro-tříslová, nebo šedo-modro-tříslová; barvy jsou syté; stříbřitě modrá nebo plavá srst na temeni hlavy je žádoucí, stejně jako tříslová kolem nasazení uší, na čenichové partii a lících, na hrudních končetinách od loktů dolů, na pánevních končetinách od hlezen dolů a pod ocasem, modrá probíhá od týla po špičku ocasu. |
| Celkový dojem | Měl by mít teriérský temperament, je ztělesněním ostražitosti, aktivity a síly. Rovná, hedvábná srst předpokládá pravidelné ošetřování. |
| Povaha | Čilý, temperamentní, učenlivý, veselý, poslušný, snadno ovladatelný, ostražitý, většinou bezkonfliktní, přizpůsobivý, někdy má sklony k dominanci. |
| Zaměnitelné plemeno | Od jorkšírského teriéra se liší větší velikostí, delším hřbetem a kratší srstí. Jorkšírský teriér |
Charakter a chování
Silky teriér nemá příliš rád přítomnost cizí osoby a pokud si nepřivykne od štěněte, může na jejich dotek reagovat nepřiměřeně Vůči svému majiteli a jeho rodině je přátelský a velmi oddaný, ke svému pánovi přilne, je na něm i citově závislý a vyhledává s ním častý tělesný kontakt. Při setkání s ostatními psy nevyhledává konflikty, ale je odvážný a nezalekne se ani větších psů. Problémy bývají v soužití s kočkou, pokud pes nepřivykne na její přítomnost již v mládí, může ji pronásledovat. Pokud má silky s dětmi dobré zkušenosti z mládí a mezi dítětem a psem panuje určitý respekt, vytvoří se mezi nimi velmi pěkný přátelský vztah. Silky teriér je k dětem většinou milý a kamarádský.
Toto plemeno potřebuje včasnou výchovu k poslušnosti. Jeho výchova není příliš náročná, zvládne ho jak odrostlejší dítě, tak i dáma v letech. Výchova by však měla být, stejně jako u jiných psů, velmi důsledná. Silky se velmi rád a dobře učí, a při správné výchově se z něj stává velmi poslušný pes.
Silky je ideální pro chov v bytě, nepotřebuje ke spokojenému životu příliš velký prostor. Hlavní je stálý kontakt s rodinou a se svým milovaným pánem. Jeho pelíšek by měl být na klidném, suchém místě bez průvanu, kde pes může v klidu odpočívat, ale odkud by mohl zároveň sledovat veškeré dění v rodině. Ačkoliv byl silky teriér původně chován k lovu hlodavců, a u mnohých psů tyto vlastnosti stále přetrvávají dodnes, není již k tomuto účelu používán. Dnes je pro své povahové vlastnosti ceněn především jako vynikající společník. Tento pes je velice temperamentní, je to velký sportovec, a ke svému životu potřebuje poměrně mnoho pohybu. Velmi rád vám bude dělat společnost i na dlouhých výletech v přírodě. Zvládne také některé psí sporty. Jinak se toto plemeno ve všech ohledech přizpůsobí svému pánovi a rodině. Silky teriér si chrání své území a štěkáním vždy oznámí přítomnost cizince. Je velmi odvážný a ostražitý, nezná strach a na nepřítele může i zaútočit.
Původ psa
V druhé polovině 19. století se na australském kontinentě sice nejvýrazněji prosazoval kříženec poněkud nepřehledné skupiny hrubosrstých teriérů dovážených především ze Skotska, pracovní AUSTRALSKÝ TERIÉR, souběžně s ním se však už v této době začíná formovat i jeho jemnější, „hedvábná“ (silky) varieta psíka menšího a více společensky zaměřeného. Silky teriéři jsou z estetického hlediska jemnější než australští teriéři a více robustnější a bytelnější než jokšírští teriéři. V těchto raných časech obou blízkých australských plemen nebyl mezi nimi markantní rozdíl, neboť australský teriér byl ceněn pro svou milou a společenskou povahu, stejně jako pozdější silky teriér pro jistou ostrost na drobné domácí hlodavce, kterou si uchoval přes své stále více převažující postavení toy plemene, psa do bytu. Na počátku 20. století byl australský silky teriér – jak se mu také v této době říkalo – znám ve dvou typech, v melbournském a sydneyském, které se od sebe lišky způsobem nesení ucha. Byl to však jev pouze přechodný, standard silky teriéra z roku 1908 už zná pouze uši vztyčené (tedy bez možnosti nést je částečně dopředu klopené). Zjemnění vzhledu a zejména srsti je přičítáno vyššímu podílu krve YORKSHIRE TERIÉRA, nelze však hovořit o vzniku silky teriéra jako o jakémsi novoplemenném křížení yorkshire teriéra s australským teriérem. Už z toho důvodu, že ve stejné době i v Británii teprve vrcholil proces vydělování jednotlivých moderních plemen teriérů, takže k protinožcům putovali spíše jejich předchůdci. V chovu silky teriéra ovšem došlo později k regeneraci plemene křížením australského teriéra s DANDIE DINMONT TERIÉREM, a to dokonce v Anglii, odkud se potomci tohoto spojení vrátili zpět a uplatnili se v dalším chovu.
Jako samostatné plemeno byl australský silky teriér uznán koncem padesátých let 20. století, i když již předtím byly na australském kontinentě zaznamenávány snahy o vytvoření standardu plemene. Dnes je spíše větší obtíží rozpoznat silky teriéra od yorkshire teriéra, neboť zejména evropský chov dosáhl značného prodloužení srsti, která je ovšem zbarvena světleji.