Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání

Jistě jsme všichni slyšeli o případech týrání zvířat, ať už zprostředkovaně přes média, nebo se některá kauza vyskytla přímo bezprostředně v našem okolí. Řekněme si na rovinu, kolik známe skutečně vyřešených případů týrání. Obec Slavice aktuálně takový případ řeší. Od října minulého roku bylo upozorněno na týrání několika zvířat. Majitel zanedbává péči o svá zvířata, chová je v naprosto nevyhovujících podmínkách v prostorech omezující jejich pohyb a jejich výživový stav je kritický. Zvířata doslova po jednom umírají bez jídla a vody v nehygienickém prostředí. Majiteli byla uložena Krajskou veterinární správou nápravná opatření, dokonce byl podán i návrh na odebrání týraných zvířat. Znění zákona v minulém roce sice umožňovalo odebrání okamžitě, ale jen do náhradní péče. Vlastnických práv by mohl být zbaven majitel jen na základě rozhodnutí soudu, což ovšem může trvat velmi dlouho, pokud by se těchto práv nevzdal dobrovolně. Pro obce by to znamenalo hradit péči o zvířata po celou dobu řízení, na to ale obce nemají dostatek finančních prostředků. Zvířata odebrána nebyla, a proto jim zbývá jen čekat. Díky novele bude moci obec nejen odebrat zvíře, ale i vlastnická práva majitele. Zvířata obec může tedy ihned po odebrání nabídnout k osvojení a snížit tak výrazně své náklady. Případů, které byly vyřešeny rychle, je velmi málo. Novela by mohla běh věcí hodně urychlit. Rozhodně je to dobrá zpráva pro obě strany, jak pro zvířata, tak i pro lidi, kteří se ochranou zvířat zaobírají. Již se nebude muset čekat na rozhodnutí soudu, odebrání zvířete ze špatných podmínek může být velmi rychlé. Jak ale upozorňuje Ing. Milan Kaucký, ze sdružení SOS – Zvířata v nouzi, vše bude od nového roku záležet na tom, jestli úřady budou této pravomoci využívat.

Změny pro skutečný život nebo jen na papíře?

Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání procházel od počátku devadesátých let celou řadou změn, které však neměly zásadní vliv na změnu našeho postoje a chování ke zvířatům jako k běžné spotřební věci. Avšak 1. ledna 2013 nabyla účinnosti velmi rozsáhlá novela, která by měla jít svojí formální stránkou konečně správným směrem. Je-li tomu skutečně tak, ukáže realita, ale obávám se, že díky celé řadě nedotažených znění zůstanou naše dlouhodobá očekávání nenaplněná. Pojďme se nyní podívat, jaké nejdůležitější změny tato novela přináší.
Zcela zásadní změnou je, že tento zákon dává pravomoc odboru životního prostředí obcí s rozšířenou působností odebrat zvíře pro týrání a uvalit ve správním řízení sankci zabavení až propadnutí zvířete. Podle znění zákona v minulém roce měl možnost zbavení vlastnických práv ke zvířeti pouze soud. Co to ale pro nás v praxi znamená? Zákon sice nabízí nová řešení a poskytuje pravomoci, ale na současném stavu se toho pravděpodobně moc nezmění. Obcím totiž dává možnost, ale nedává povinnost. Stále mohou jen dostat doporučení od veterinární správy, které by sice měly respektovat, ale nemusí. V důvodové zprávě k novele je uvedeno, že zhruba 60% návrhů Státní veterinární správy k odebrání zvířete není obcemi vůbec realizováno. Důvodem jsou nejen vysoké náklady na péči za odebraná zvířata, ale i fakt, že na úřadech nejsou lidé školeni pro posouzení týrání zvířete. Takže změna zákona je sice zásadní, ale praktický dopad bude pravděpodobně nulový. V současné době ekonomické krize, kdy obce nemají peníze ani na základní opravy komunikací, nelze předpokládat, že by si dobrovolně ukrajovali další finance na ošetření a zabezpečení odebraných zvířat, případně na jejich utracení a následnou likvidaci.

Novela dává možnost zakázat další chov

Určitým řešením mohl být senátní návrh, aby péči za odebraná zvířata hradil obcím stát a následně je vymáhal na provinilcích. Tento návrh byl nakonec zamítnut, ale i jeho případné schválení by zřejmě přineslo více problémů nejenom obcím samotným, ale následně i státu s vymáháním pohledávek. Lze odhadovat, že s ohledem na sociální zařazení lidí, kterých by se to týkalo, by tyto pohledávky byly vesměs nedobytné. Navíc je třeba k tomu připočíst další náklady na úřednický aparát, který by se o tuto činnost staral. Přesto jsem požádala o vyjádření k zamítnutí tohoto návrhu ministra zemědělství Ing. Petra Bendla. „V Čechách máme bohužel často tu vlastnost, že když žijeme na cizí účet, utrácíme mnohonásobně více, než když žijeme na účet svůj. Tady jsem podporoval v podstatě kompromis, který motivuje obce k finanční šetrnosti, motivuje především toho, kdo problém způsobil škodu zaplatit a pak teprve počítá s tím, že to celé zaplatí daňový poplatník,“ říká Ing. Bendl.
Další obrovskou změnou je celkové rozšíření pravomocí obcí s rozšířenou působností, které mají od nového roku nejen právo odebrat okamžitě zvíře a zbavit majitele jeho vlastnických práv, ale mají také možnost ve správním řízení zakázat pro opakované týrání chov zvířete i běžnému občanovi. Dosud bylo něco takového možné jen u podnikatelských subjektů. Tento veliký posun můžeme spatřit hlavně v problematice množitelů. V minulém roce mohla obec zvířata od množitele odebrat, možná dostal i nějakou sankci od soudu, ale poté si mohl pořídit nová zvířata a my s tím nemohli nic dělat až do chvíle, kdy situace došla do stejného stádia. Od nového roku platí, že obec může dát pokutu za maření úředního rozhodnutí a odebrat zvíře i bez prokázání dalšího týrání a hlavně zakázat množiteli jakýkoli další chov. Toto je rozhodně jeden z nejvstřícnějších kroků novely ke vztahu nás lidí k ostatním živým tvorům.

Utracení až na posledním místě

Novela posouvá vpřed i problematiku utracení zvířete a regulaci populace. Původní znění zákona bylo velmi jednoduché a dalo se vysvětlit i tak, že zvíře může být utraceno jen proto, že o něj majitel ztratil zájem. V aktuální novele již tomu tak není a k usmrcení se může přistoupit až poté, co budou vyčerpány veškeré možnosti k jeho záchraně a preventivní opatření.

Novela se řídí i podle nažízení Rady EU

Do jisté míry rozporuplně lze vnímat vyškrtnutí některých důležitých bodů z původního znění zákona. Kompletně zmizel §5, odstavec 3, 4. Tyto odstavce přímo pojednávaly o způsobu usmrcování zvířat při jatečním zpracování a zpracování ryb. Klasické vykrvování zvířat bylo povoleno až po omráčení zvířete, které zaručovalo ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu procesu.
původní znění odstraněných odstavců:
(3) Porážení jatečních zvířat1c) vykrvením může být prováděno pouze po jejich omráčení zaručujícím ztrátu citlivosti a vnímání po celou dobu vykrvování. Jateční zpracování zvířete před jeho vykrvením je zakázáno.
(4) Při průmyslovém zpracování ryb může krajská veterinární správa Státní veterinární správy nebo Městská veterinární správa v Praze Státní veterinární správy (dále jen „krajská veterinární správa“) povolit výjimku z odstavce 3, pokud technologie umožňuje zpracování ryb ihned po jejich porážce.

Odstranění těchto odstavců je, bohužel, v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. 9. 2009 o ochraně zvířat při usmrcování a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. 9. 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely. Tato ustanovení měla Česká republika povinnost zapracovat do své legislativy. Běžné porážky se ale přesunuly do jiných částí zákona, kde se hovoří převážně o jejich provádění, které se povoluje na základě školení a osvědčení k činnosti.

Jak se novela projeví v praxi?

Formálně tedy došlo k mnoha pozitivním změnám a novela posunula legislativu České republiky v oblasti ochrany zvířat proti týrání kupředu. Budou ovšem v praxi tyto změny skutečně využívané? Novela zákona by měla řešit i otázky financování a povinností obcí. V důvodové zprávě k novele zákona byla spočítána také statistika podaných návrhů krajskými veterinárními správami a jejich následné opatření. Už jen z této statistiky je jasně vidět, jak málo opatření bylo skutečně provedeno. Zde se jasně projevil fakt, že obce následně nejsou povinny jednat. Tento problém bohužel neřeší a na dotaz, jestli je zapotřebí novely, která zásadní problém neřeší, řekl Ing. Bendl: „Jasně, že je zbytečné provádět novely zákonů, které v praxi nefungují, ale to by nám to neměla ukládat EU s patřičnými sankcemi, které hrozí, pokud jejich příslušnou směrnici do legislativy neaplikujeme.“

„Protože v odebírání je fakticky dvojvládí, kde KVS dává posudek a správní řízení vede obec s rozšířenou působností, bylo by nutné, aby byl posudek KVS závazný a obec měla povinnost jej respektovat. Dosud je to pouze na uvážení pracovnic, které nemají žádnou odbornou kvalifikaci pro posouzení míry týrání zvířete. Také by bylo vhodné, aby účastníky správních řízení byly i dobrovolné ochranářské organizace, které se ke konkrétní cause přihlásí. Jednak by se zvýšila kontrola, jak správní řízení dodržuje zákony. A pak by se snadněji našlo řešení v umístění zvířat a mnohdy i finančně výhodnější pro obce. Odebrání zvířete navržené KVS obce nerealizují hlavně pro finanční náklady, na které nemají v rozpočtu rezervu a už méně pro absolutní nezájem úředníků,“ navrhuje Ing. Milan Kaucký z občanského sdružení SOS – Zvířata v nouzi.

Co lze říci na závěr? Poněkud se mi vkrádá na mysl lidové rčení "vlk se nažral a…“ Fakticky je zde patrné zlepšení ve vztahu nás lidí ke zvířatům, ale prakticky se toho příliš nezmění. Stát přesunul problematiku týraných zvířat ještě více na obce, ale nedal jim ani povinnost ani prostředky a kde není povinnost a finance, vždy se bude hledat co nejjednodušší a především nejlevnější řešení