Aljašský malamut - vlčí pes
Tento velký severský pes byl vyšlechtěn Eskymáky ke skupinovému tažení těžkých saní na velké vzdálenosti v extrémních polárních podmínkách. Malamut je velmi silný, vytrvalý, poslušný a inteligentní. Nehodí se do příliš stísněných prostor – potřebuje hodně pohybu, časté a dlouhé procházky a dostatečný výcvik. Je to ideální pes pro sportovně založené lidi. A pozor – nehodí se pro úplné začátečníky!
/AM Buffalo Bill Inditarod/
Závodili se smrtí
Jeho jméno je odvozeno od Mahlamiutů (resp. Mahlamutů) – příslušníků eskymáckého kmene sídlícího na severozápadě Aljašky. Jako plemeno byl uznán až ve 20. století, např. v USA v roce 1935.
Malamuti sehráli důležitou roli (spolu s dalšími saňovými psy) při prozkoumávání Arktidy a Antarktidy. Největší prestiž jim však (stejně jako blízce příbuzným huskyům) přinesl závod se smrtí známý jako Velký běh do Nome v roce 1925. Uprostřed mimořádně kruté zimy tehdy v městečku Nome na Aljašce vypukla epidemie záškrtu, smrt hrozila tisícům lidí včetně mnoha dětí. K záchraně všech nebyl dostatek séra – nejbližší zásoby byly přes tisíc kilometrů daleko! Jedinou šanci skýtala „štafeta psích spřežení“ (převážně právě malamutů a huskyů). Vzdálenost 1085 km zvládli psi za neuvěřitelně krátkou dobu 5 a půl dne, a to i přes krajně nepříznivé počasí (teplota mezi −40 až −52 °C a vál extrémně silný blizard). Každoročně tuto událost připomíná tzv. Iditarod – prestižní maratón tažných psů.
Není to hlídač
Aljašský malamut je laskavý, přátelský pes, nikdy nebude psem jednoho pána. Je oddaným společníkem do nepohody a miluje lidskou společnost. Jeho charakteristickou vlastností je nikdy nebýt agresivní vůči lidem. Zároveň se malamutí povaha vyznačuje skvěle zachovanými instinkty.
Tento pes se dobře snáší s jinými psy (pokud s nimi vyrůstal nebo byl včas a dobře socializován, tedy dostal příležitost si na ně zvyknout) i s příslušníky rodiny. Vhodný je i pro rodiny s dětmi – ty považuje za sobě rovné a dospělé za nadřazené.
Jako nejbližší příbuzný vlka má velmi vyvinutý lovecký pud. Za zmínku určitě stojí, že malamut zcela postrádá vlastnosti hlídacího psa. Jen málokterý se projevuje štěkáním, a pokud vůbec, pak štěká spíš z úleku nebo překvapení. Příznačným projevem je vytí podobné vlčímu a někdy také „mluvení“ zvláštními bručivými zvuky při hře nebo vítání spřátelených osob. Cizí osoby vcházející do domu většinou zdvořile přivítá, aniž by se zajímal o to, zda neodnášejí majetek patřící pánovi.
U všech severských plemen musíte mít vždy na paměti, že se řídí zákony smečky. Od první chvíle je potřeba nastolit jasná pravidla, která bude dodržovat celá rodina. Malamut umí velmi rychle každou situaci využít k svému prospěchu.
Na obrany ne!
Obrana je absolutně neslučitelná s charakterem malamuta. Jejich inteligence a samostatnost je samozřejmá a pochází už ze samotné historie plemene. Trénink by měl být veden pozitivní metodou. S tvrdým drilem nedosáhnete u malamuta žádného výsledku, ba naopak – malamut je velmi „úplatný“, s pamlsky tudíž dosáhnete zázraků.
Jaký sport je tedy pro toto plemeno vhodný?
„Můžete se účastnit například závodů psích spřežení na sněhu (mushing) či na suchu (káry). Zapřáhnutí ke kolu, které se nazývá bikejöring, nebo speciální disciplína pulling (tah břemene). Dalšími ideálními sporty jsou dogtrekking (pochod na danou vzdálenost) a canicross (běh se psem). Poslušnost není malamutům úplně cizí. Někteří mají splněné zkoušky, aportují, věnují se záchranářství a v neposlední řadě canisterapii,“ doplňuje dlouholetá chovatelka Kateřina Seidlová.
Nejčastější barvy srsti
Obvyklé barvy malamuta jsou světle šedá přes střední odstíny šedé až po černou. Jediná jednotná povolená barva je bílá. U všech barev srsti s výjimkou hnědé je vyžadován vynikající pigment. Výjimku tvoří hnědí jedinci, u kterých je povolena hnědá barva. Světlejší zbarvení nosu, „sněhový nos“, je povoleno za chladného počasí.
/AM MultiCH ICH Bradpitt del Lago Degli Orsi/
Historie aljašských malamutů u nás
První aljašský malamut zapsaný u nás: v roce 1979 fena Alekka of Nome (z Německa ji dovezla Hana Petrusová). Druhý byl Iltschi v. Mt. Kinley a třetí Parka v. Mt. Kinley, která „dávala“ velmi kvalitní odchovy.
První vrh aljašských malamutů u nás: v roce 1981 v CHS Del Monte CS Hany Petrusové.
Chov a rozvoj plemene v ČR významně ovlivnili např. tito jedinci: pes Mistahya’s Saskatchewan (dovezený z USA ing. Soukupem v roce 1983), pes Mister T Grandson of Kaitu (dovezený Kateřinou Krejčí z Aljašky) a Tamanak Chiminuk (dovezený z Holandska Hanou Petrusovou). Po Misteru T se narodili např. i první hnědí malamuti u nás.
Malamut vs. husky?
Obě plemena patří do skupiny severských plemen a do skupiny primitivních plemen. Slovo „primitivní“ zní sice poněkud hanlivě, ale rozhodně to neoznačuje psy hodné opovržení. Tento termín pouze znamená, že se tato plemena nacházejí na původním stupni vývoje a byla chovatelským či šlechtitelským úsilím člověka poznamenána jen velmi málo.
Liší se hlavně velikostí. Aljašský malamut je podstatně větší a mohutnější pes.
Další zásadní rozdíl je v barvě oka. U aljašského malamuta je jediná povolená barva oka hnědá. Žádná jiná barva není přípustná. Sibiřský husky může mít oči hnědé, modré, nebo dokonce i každé oko jiné barvy či vícebarevné.
Rozdíl je i v povaze. Aljašský malamut je spíše klidný a vyrovnaný. Sibiřský husky je naproti tomu energický, temperamentní a zvídavý pes.
Obě plemena by neměla být v žádném případě agresivní vůči lidem. Milují společnost lidí a aktivní život.
/Sibiřský husky - Foto: Karolina Kramolišová/
Rodí se s láskou a chováni jsou pro vítězství
ZKUŠENOSTI CHOVATELEK
Renata a Kateřina Seidlovy
CHS: Shamanrock
www.shamanrock.com
Tato chovatelská stanice se věnuje výhradně chovu plemene aljašský malamut, a to už od roku 1989. Získala mj. třikrát ocenění „Nejlepší evropská chovatelská stanice malamutů“, které udělují rozhodčí z USA. Odchovy byly mnohokrát oceněny výstavními tituly.
Považujeme si vítězných hodnocení od rozhodčích, kteří jsou zároveň dlouholetými chovateli malamutů v zemi původu. Za všechny tituly jmenujme jen ty nejvyšší: 2× Světový vítěz mladých, 3× Evropský vítěz, 2× Evropský vítěz mladých, 2× Vítěz výstavy Cruft’s (nejprestižnější výstava v Evropě), 20× BISS (= vítěz speciální výstavy – pozn. red.) a mnoho dalších... Nejvíce nás asi vystihuje naše motto: „Rodí se s láskou a chováni jsou pro vítězství“. Velmi nám záleží na souladu zdraví a typu, stejně tak jako na jejich dobrém charakteru.
/Pes MultiCh.ICh.WJW.MultiBISSP.BISJ. Rastaman Shamanrock získal ocenění Best of Breed na výstavě Cruft’s 2010. Je tak prvním malamutem v historii českého chovu, který dosáhl tak vysokého titulu na této prestižní výstavě v Anglii. Na výstavě bylo celkem 146 malamutů z USA a několika evropských zemí./
Čím si vás malamuti získali?
Kdo se jednou rozhodne pro malamuta, časem zjistí, že jeden je málo... Je to plemeno, které nás naprosto okouzlilo. Jsou skvělými parťáky do všech situací. Jejich přátelská povaha a stálá radost ze života je téměř nakažlivá. Pokud si pořídíte malamuta, už nikdy se nebudete nudit!
Potřebují denně běhat? A co když ten pohyb nemají – ničí pak byt...?
Malamut je ideální plemeno pro sportovně založené rodiny. Bude vás rád doprovázet na každou procházku. Jako každý jiný pes potřebuje dostatečný pohyb a vyžití, aby se nenudil. Pokud se začne nudit, zábavu si najde sám...
A je ho vůbec možné mít i v bytě, neměl by být spíš na zahradě, venku?
Ideální prostředí pro malamuta je samozřejmě dům se zahradou. Jen částečná je ale pravda, že malamut nemůže být držen v bytě. Pokud má dostatek pohybu a vyžití venku, nijak mu ubytování v bytě nevadí.
/Šediváčkův long 2013/
Jaké jsou největší zdravotní problémy tohoto plemene?
Aljašští malamuti jsou relativně zdravé plemeno. Stejně jako u většiny velkých plemen se kontroluje dysplazie kyčelního kloubu. Dále se vyšetřují na dědičné oční choroby (převážně katarakta – šedý zákal). V naší chovatelské stanici jsou všichni jedinci vyšetřeni na dysplazii kyčelního kloubu, dysplazii loketního kloubu, dědičné oční choroby, štítnou žlázu a další.
Jak se správně o tyto psy pečuje?
Aljašský malamut je velmi nenáročný pes. V žádném případě nejsou v jídle vybíraví, ba naopak, jsou velmi známí svou láskou k jídlu. Hlavním zdrojem potravy malamuta v přírodě bylo čerstvé maso. Ideální variantou krmiva je tedy granulované krmivo s větším obsahem masa a vhodným poměrem všech potřebných vitamínů.
Malamut líná dvakrát do roka – většinou na jaře a na podzim. V tomto období vyžadují větší péči. Vhodné je línající srst denně vyčesávat, podporuje to růst nové srsti. V období línání doporučujeme pejska vykoupat, proces línání se tím hodně zkrátí.
Scházíte se s jinými majiteli, pořádáte akce, letní tábory…?
Díky malamutům jsme našli spoustu výborných přátel a vzájemně se navštěvujeme.
Snažíme se udržovat kontakt se všemi majiteli našich štěňat. Vítáme, pokud se chtějí přijet ukázat, můžeme se sejít na výstavách nebo na jiných akcích.
Článek vyšel v časopisu č. 1/2014
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |