Poslední injekce vs. záchrana za každou cenu
V praxi se můžeme setkat se dvěma extrémy porušování předpisů chránící zvířata, kdy se jedná o životě a smrti našeho zvířete. Jedním z těchto extrémů je utracení zvířete veterinárním lékařem bez zákonného důvodu (myšleno zdravotního). Tím druhým je záchrana zvířete za každou cenu, ať už to je přání majitelů zvířete nebo k tomu klienty dovedl veterinární lékař. O tom druhém extrému si dnes řekneme něco více, jelikož se zdá, že se tyto případy v poslední době začínají množit. Chovatelé by měli být obeznámeni s faktem, že některé stavy jsou pro zvíře opravdu nevyléčitelné a i přes veškerou péči veterinárních lékařů se někdy stávají pouhým utrpením, přežíváním zvířete či umíráním v bolestech. Takovéto situace pak hraničí nebo dokonce jsou vědomým týráním zvířete, byť je náš úmysl - zachránit zvíře - dobrý.
/fotografie - Markéta Trojanová/
Již několikrát jsem byl svými kolegy, působících na různých pracovištích, v nedávné době upozorněn na případy, kdy klient kategoricky odmítal přistoupit k euthanasii svého zvířete. A to i poté, co veterinární lékař svým odborným vyšetřením naznal, že stav zvířete je nevyléčitelný a je spojen s jeho trvalým utrpením. Připomeňme si, že zákonným důvodem pro usmrcení zvířete je slabost, nevyléčitelná nemoc, těžké poranění, genetická nebo vrozená vada, celkové vyčerpání nebo stáří zvířete, jsou-li pro další přežívání spojeny s trvalým utrpením. Vydat takové zvíře (tj. zvíře, pro které je další přežívání spojeno s trvalou bolestí nebo utrpením) k jinému účelu, než neodkladnému a bezbolestnému usmrcení (utracení), je pak považováno za týrání zvířete, podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. V tomto ohledu je nutno zdůraznit koncovou část ustanovení, která říká, že aktuální celkový zdravotní stav zvířete musí být spojen s jeho trvalou bolestí nebo utrpením. Utrpením zvířete se rozumí stav zvířete způsobený jakýmkoliv podnětem nebo zákrokem, kterého se zvíře nemůže samo zbavit a který u zvířete způsobuje bolest, zranění, zdravotní poruchu anebo smrt.
Jak tedy poznat, kde je ta hranice?
Důležité je, aby vždy v těchto případech celkový zdravotní stav a kvalitu života zvířete posoudil praktický veterinární lékař. Za základní a jednoduše rozpoznatelné znaky kvality života u zájmového zvířete považuji: ochotný příjem tekutin a potravy (apetit) a zájem o své okolí tzn., že pes stále aspoň trochu rád chodí (těší se) na procházky a má zájem o svého pána. Je naprosto namístě doporučit euthanasii vašeho zvířete, pokud známky kvality života nejsou přítomny, a pokud veterinární lékař klinickým vyšetřením nazná, že zdravotní stav vašeho zvířete je spojen s trvalou bolestí a utrpením a i přes veškerou jeho snahu a péči je přesvědčen, že vašemu zvířeti již nemůže od tohoto stavu pomoci jinak, než bezbolestným utracením. Rozumný majitel většinou sám nejlépe pozná, kdy je pro zvíře další život už jen pouhým přežíváním až utrpením. V takovýchto případech nám veterinární medicína umožňuje přistoupit k tomu poslednímu, byť často značně těžkému rozhodnutí, kterým je euthanasie… poslední injekce. Možnost euthanasie bychom však neměli vnímat jako nějakou zradu našeho společníka, ale v určitých případech naopak spíše jako jeden ze způsobů, jak našemu mazlíčkovi v té nejtěžší chvíli pomoci. Pomoci od trápení.
Pokud vy sami však nejste přesvědčeni, že vašemu zvířeti již není pomoci, i když tak naznal veterinární lékař, můžete si vyžádat tzv. druhý názor, jiného veterinárního lékaře přítomného na pracovišti. Nejlepšího názoru se vám však dostane od veterinárního lékaře, kterého dobře znáte, a který zná velice dobře vás a vaše zvíře. Svědomitý veterinární lékař vám poskytne určitý čas na rozmyšlenou, ale pochopte, ani on nechce příliš dlouho vašemu zvířeti utrpení prodlužovat. Pro spousty veterinárních lékařů to také není často snadné rozhodnutí vám poslední injekci doporučit. Mnoho z nás si svá rozhodnutí bereme s sebou domů a prožíváme to spolu s vámi. Ano, jistě mohou existovat veterinární lékaři, kteří takovéto situace naopak zneužijí k vlastnímu prospěchu a mohou vás nutit do další léčby, i přestože na svém zvířeti nepozorujete již žádné zmíněné známky kvality života. V takovém případě je naprosto v pořádku vyžádat si názor jiného veterinárního lékaře, např. veterináře, který se specializuje na dané onemocnění. Pokud ale však i přes opakované doporučení veterinárního lékaře, či lékařů, odmítáte euthanasii vašeho zvířete, může a měl by veterinární lékař předat podnět příslušné Krajské veterinární správě, aby vaší situaci prošetřila pro podezření z týrání zvířete. Pokud KVS zjistí porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, předá KVS podnět obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, která může v krajním případě, byť se to zdá naprosto absurdní, úředně nařídit euthanasii vašeho zvířete, aby se tak zamezilo jeho dalšímu utrpení (popř. úřad nařídí jiné zvláštní opatření např. odebrání zvířete). A právě to je ten extrém, do kterého bychom určitě neměli se svými zvířaty nikdy vstupovat. Zde totiž hraničí touha záchrany za každou cenu s týráním zvířete.
Pro úplnost je nutné dodat, že euthanasii resp. lege artis utracení zvířete, smí provádět pouze veterinární lékař nebo zletilá osoba, tato však pouze pod odborným dohledem veterinárního lékaře.
MVDr. Jiří Žák
Projekt: Společník pro život
Ústav veřejného veterinářství, ochrany zvířat a welfare
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno