Učení bez mučení - 1.

Publikováno: 19.1.2015
Autor: Ing. Pavel Bradáč
Foto: Táňa Kottová, Anna Juráková

Tímto článkem začínám nový seriál, který by měl být nejen návodem k pochopení toho, jak pes přemýšlí a jak se učí, ale také o tom, jak dalece může majitel a okolí ve většině situací ovlivnit chování a jednání psa.

Nepochopení důvodů, proč psi v konkrétní situaci jednají tak, jak jednají, a nepochopení motivace takového chování často vede k tomu, že se určitému způsobu chování snažíme zabránit, místo toho, abychom psa naučili chovat se správně. Na druhé straně znám nespočet případů, kdy majitelé špatnou komunikací a špatným potvrzováním své psy nežádoucímu chování učí. Seriál by měl být pohledem, a to z několika úhlů, na procesy a způsoby učení psa, tedy na formování psího chování v jednotlivých konkrétních situacích.

Seriál jsem se rozhodl napsat proto, že by mohl čtenářům usnadnit pochopení psího chování – proč se pes v určitých situacích chová určitým způsobem, jak funguje psí myšlení a jak dalece je možné takové chování změnit. Měl by vám umožnit porozumět jak svému psovi, tak i chování psů obecně, a také usnadnit a urychlit výcvik a výchovu psa, v neposlední řadě do něj přidat i vzájemné pochopení, porozumění a radost.

Psí škola Pavel Bradáč: snažíme se majitelům vysvětlovat nejen co, ale hlavně proč to či ono mají se svými psy dělat.

Jak fungují psí školy

Většina psích škol svým klientům říká, co mají dělat. V naší psí škole přistupujeme k psům jinak, snažíme se majitelům vysvětlovat nejen co, ale hlavně proč to či ono mají se svými psy dělat, proč se mají chovat konkrétním způsobem a proč to vede ke změně chování jejich psů. Rád bych také majitele pejsků přesvědčil, že se všechny typy problémového chování dají řešit pozitivním způsobem, že se pozitivitou dá dosáhnout žádoucího chování – ať už jde o výcvik, nebo o výchovu.
Dalším z toho, co se snažím v naší psí škole dělat jinak, je víc se zabývat detaily a drobnostmi v komunikaci majitelů směrem k psům. Pes je velmi citlivý, živý tvor, má velmi jemné vnímání, výborný pozorovací talent, při správném přístupu se tedy učí velmi rychle. Z vlastní zkušenosti vím jistě, že psi dokážou pochopit jádro cviku už po nemnoha opakováních. Samozřejmě při splnění několika základních pravidel. Jak prý říkali na jednom z cvičáků: „tady se s tím ne....me jako u Bradáče v Herolkách“.
V tomto úvodním díle si uděláme přehled různých vlivů, procesů a postupů, které se týkají toho, jak se pes bude chovat, v dalších dílech si pak vlivy, příčiny a způsoby chování rozebereme. Začneme jednoduchým přehledem, slovníčkem:

Vrozené, nebo naučené chování?

Na chování psa má samozřejmě vliv jak chování naučené, tak i chování vrozené. Míra toho, jaký vliv má jedno a jaký druhé, také definuje rozdíl mezi vlkem a psem. Pes má, na rozdíl od vlka, výrazně zvýšenou schopnost učit se, tedy měnit vrozené vzorce chování na vzorce naučené – stručně řečeno schopnost přeučit své chování na jiné.

Často slýcháváme názor „můj pes už je takový“, kdy si za „takový“ můžete dosadit třeba agresivní, bázlivý, eventuálně jiné problémové chování. Obecně je mezi lidmi velmi rozšířený názor, že vrozené chování nejde změnit, nebo jenom velmi málo. Moje zkušenosti říkají něco jiného, myslím, že velká část vrozeného chování změnit jde, jestliže to děláme správně. K tomu, abychom chování svého psa změnili, je potřeba na základě analýzy příčin problému zvolit správnou metodu, mít víru ve výsledek, trpělivost, důslednost a pozitivní přístup. S tím samozřejmě souvisí to, co stále opakuji: „neodnaučujte špatné, ale učte správné chování“.

Vývoj chování psa

Něco mají pes i vlk společné – jednak schopnost učit se, jednak různé vrozené instinkty, které podporují učení a zkoumání okolí a prostředí, ať už jde o prostředí fyzické, tedy to, v němž pes žije, nebo prostředí sociální, tedy o ostatní členy ve smečce, v rozšířeném smyslu i jiné druhy, např. i člověka. Pro tento způsob učení mají psi (i vlci) několik vnitřních mechanismů, nejdůležitější však jsou dva – období sníženého strachu a schopnost si hrát.

Období sníženého strachu

Pes má podle vědců taková období dvě. Jsou to období, kdy díky sníženému strachu (kdo znáte moje povídání o strachu, víte, že strach psa je nepřímo úměrný jeho zvědavosti) může pes snáze prozkoumávat nové věci, tedy i nacházet nové příležitosti. První období nastává mezi třetím a pátým týdnem. Toto období (někdy nazývané období vtiskávání) slouží k poznávání prostředí, v kterém pes žije, a jeho prvků bezprostředně okolo.
Druhému období sníženého strachu se někdy říká psí puberta. Nastupuje mezi sedmým a devátým měsícem, kdy se pes především učí komunikaci s dalšími členy smečky, často metodou pokus–omyl, zkouší dělat věci jinak, a tím se učí. Je to také období, kdy hormonální změny nutí psa chovat se jinak a někdy chovat se „natruc“, tedy způsobem, který ostatní členy psí i lidské smečky štve, zlobí. Je to období, kdy máte pocit, že se váš pes zbláznil, že všechno, co se zatím naučil, zapomněl a podobně. V přírodě pes v tomto období také prozkoumává vzdálenější okolí.

Schopnost si hrát

Tato schopnost, tedy schopnost „chovat se jenom jako“, může být velmi vhodným nástrojem k výchově psa – při práci na vzájemné důvěře i na modelování jeho chování. Může být i tím správným nástrojem při socializaci či práci s žebříčkem hodnot. Na hrách máme postavenu většinu používané metodiky jak pro výchovu, tak i pro výcvik či zvládání problémových situací. Pomocí speciálních her zvládáme řešit například i agresivní, bázlivé, nežádoucí lovecké nebo útěkářské chování, hry byly také velmi úspěšné při víkendu pro hyperaktivní psy.

Socializace neboli co je bezpečné?

Socializaci přikládám nesmírný význam zejména ve štěněcím věku psa. Socializace (někdy v literatuře nazývaná „habituace“) je proces učení psa, kdy se pes učí, co je bezpečné a co není. Rozlišení na „cizí vs. vlastní“ bývá i rozlišením „bezpečné vs. nebezpečné“, což také může znamenat „známé vs. neznámé“. U socializace funguje tzv. pákový efekt – např. potřebuji-li v štěněcím věku na socializaci konkrétního podnětu hodiny, na učení stejného podnětu musím u dospělého psa počítat s týdny.

Hranice citlivosti

je hranice (nebo práh citlivosti), při které pes začíná reagovat na konkrétní podnět – ať už pozitivně, nebo negativně – tedy hranice toho, jak silný musí být podnět, kdy (už) začne lovit, utíkat za zvěří, kdy začne být agresivní vůči jinému psu nebo se začne bát. Tato hranice se dá (zase při dodržení pravidel) posouvat. Jak určit a pracovat s prahem citlivosti jistě bude samostatné téma některého dalšího článku našeho seriálu.

Psí škola Pavel Bradáč: Sociální potřeba, tedy potřeba být součástí nějaké skupiny, týmu či party, je u psa velmi silná.

Potřeby a priority psa

Když budeme přemýšlet o motivacích psa, musíme současně přemýšlet i o jeho potřebách. Uspokojování potřeb je základním mechanismem fungování každého živého tvora, tudíž hlavním důvodem, proč jakýkoliv živý tvor něco dělá. Fyzické potřeby, jako je potrava, voda, spánek a pohyb, chápeme jako přirozené, často ale zapomínáme na to, že hlavní potřebou je potřeba bezpečí – a vytváření a udržování pocitu bezpečí je podřízena většina modelů chování psů. Stejně často je opomíjena potřeba sociálního kontaktu, potřeba hry. Potřebám a jejich uspokojování se budeme věnovat také v samostatném dílu. Na toto téma plánuji příští rok i speciální víkend, bude se jmenovat „Rozmazlujte psa správně“ a už se na něj těším.

Sociální potřeba, smečka a přenos emocí

Sociální potřeba, tedy potřeba být součástí nějaké skupiny, týmu či party, je u psa velmi silná. S touto potřebou (a zároveň i schopností) souvisí schopnost vzájemné komunikace na informační, hlavně však na emoční úrovni. Přenos emocí z člověka na psa (např. majitel se bojí, že jeho pes napadne jiného psa, jeho pes to cítí jako strach z jiného psa, a proto už předem vyhrožuje agresí...) bývá i jedním z častých důvodů problémového chování psů. Nejen strach, ale i hyperaktivita se někdy „zrcadlí“, tedy přenáší z člověka na psa – a naopak – a zase zpět. Z takových „bludných kruhů“ nebývá lehké vystoupit, psi to dokážou vygradovat až do velmi problematických forem chování. Se sociálním soužitím souvisí i schopnost psí komunikace a schopnost vytvářet i dost složité sociální struktury.

Žebříček hodnot

je také jedním z důvodů psího chování. Pochopíte-li ho správně, nebudete mít problém určit, proč se pes chová právě takhle, tedy proč tahá na vodítku, proč dá místo toho, aby přiběhl na přivolání, přednost hře s jinými psy.

Zdroje a jejich ochrana

Dalším motivem psího chování je ochrana zdrojů. Psi, kteří ve štěněcím věku (nebo i v dospělosti) trpěli větším nedostatkem, je jedno v jaké oblasti – třeba hladem, neměli dostatek spánku atd., si pak přirozeně takové zdroje chrání a bráni. Zdroje jsou tedy to, co nějakým způsobem slouží k uspokojování potřeb, ať už je to potrava, teritorium, majetek (zejména hračky), hlazení a mazlení (ochrana tohoto zdroje vypadá často jako žárlivost) nebo i možnost rozmnožování. Naučit psa, že podělit se o zdroje je výhodné, je výbornou formou, jak psa problémové chování odnaučit. V naší psí škole je toto téma náplní jednoho z víkendů, které pořádáme.

Dominance nebo manipulace

Některé teorie uvádějí, že je jedním z (hlavních) motivů psího chování udržení či zvýšení pozice ve smečce, a dokonce že o tyto pozice vedou psi krvavé boje – tedy vedli by, kdyby byli ponecháni volně. Jiné teorie zase tvrdí, že psi, na rozdíl od vlků, lineární hierarchii nemají a nevytvářejí. Moje zkušenost říká, že „dominantní chování“ se zhusta projevuje u tří skupin psů. Do první bych zařadil psy, kteří trpěli nějakým nedostatkem – dominantní chování používají jako zastrašovací, když chtějí něco získat, např. zdroj potravy, běžné u psů (dříve) týraných hladem. Dále psi, kteří byli špatně socializováni – ti spíš zastrašují, než by ukázali zklidňující signál, důvodem bývá strach ze sociálního kontaktu, je to určitá forma psí „sociální fobie“. A třetí skupina jsou psi, kteří vyhledávají divočejší formu her a neznají hranice – je to pro ně adrenalinová zábava a zkoušejí to na ostatní psy.
To, co bývá nazýváno dominancí, je někdy jen nedodržování pravidel, snaha o manipulaci s jinými psy či s člověkem a podobně.

Asociativní forma učení

je jiným pohledem na ostatní formy učení. Pes má schopnost vytvářet si asociace s různými situacemi, obvykle emoční asociace (příjemné – nepříjemné), a pak se podle nich chovat.

Vytváření stereotypů

je v principu o tom, že pokud pes něco opakuje mnohokrát, dojde k tomu, že dál stejný cvik (nebo chování) opakuje stejně nebo velmi podobně i dál. Pes dokáže pochopit nebo vytvořit a používat i velmi dlouhý řetězec činností, například: zaštěkám na jiného psa, panička mne posadí, pocvičíme a dá pamlsek. Budu tedy štěkat na jiné psy, vyplatí se to.

Klasické (Pavlovovo) podmiňování

je forma učení postavená na vytvoření podmíněného reflexu. V některém z příštích dílů si ho probereme podrobně.

Operantní podmiňování

je způsob učení a formování chování psů, který nám umožňuje formovat chování (nejen psů) takovým způsobem, aby to bylo pro zvířata i lidi příjemné. Operantní podmiňování přednáším ve zjednodušené formě už dvanáct let, úspěšně ho používám jak pro výcvik, tak i pro výchovu a formování chování. Tento způsob nám umožňuje vyloučit z výchovy a výcviku tresty. Podrobně si tento způsob učení, jeho jednotlivé prvky a pravidla, rozebereme v příštích dílech.

Můj úvod k novému seriálu je jen povrchní, měl by sloužit jako všeobecný přehled; detaily, příklady a návody v dalších dílech určitě chybět nebudou.

Ing. Pavel Bradáč se věnuje psům od roku 1993 a profesionálně od roku 2009. V současnosti vede psí Školu pracovní a zábavné kynologie, která učí a pomáhá správnému vztahu člověka a psa pomocí správné a pro psa pochopitelné komunikace, vytváření vzájemné důvěry a pomocí přirozené autority. Kontakty: pavel@bradac.cz, www.skola.kynolog.cz

Článek vyšel v časopisu č. 12/2013

logo Haf a Mňau

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.

Děkujeme Vám

Kam dál: 

Problémový pes snadno a rychle 14.

Problémový pes snadno a rychle 13.

Problémový pes snadno a rychle – 12.

Jaké náhubky používat?

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...