Dog Dancing - couvání
COUVÁNÍ
Couvání není příliš těžký cvik ani není těžko nacvičitelný, zato se u něj časem vždycky vynoří nějaké problémy. Pes couvá do zatáčky. Pes couvá do strany. Pes necouvá sám víc jak tři kroky a pak se zastaví. Pokud má někdo problémy se základními cviky, můžete se vsadit, že v tom hraje roli couvání.
Používám jiný povel pro couvání ode mě a jiný na couvání ke mně, pokud pes má couvat u nohy, dávám povel k noze.
 |
 |
Nácvik: Začínala jsem v kuchyni v uličce mezi stolem a linkou. Učila jsem nejdřív psa, aby couval samostatně ode mě. Vzala jsem si do jedné ruky odměnu a držela jí vysoko u těla, aby to psa nutilo mít zvyženou hlavu. Když stál rovně přede mnou (a hodně blízko), udělala jsem proti němu krok. Aby stále viděl na odměnu, musel couvnout, za to jsem ho pochválila a odměnila. Je vhodné pochválit psa uprostřed kroku dozadu (ti, kteří znají clicker, vědí, o čem mluvím), aby pes pochopil, že je odměňovám za krok dozadu, ne za krok a zastavení. Protože když dokázal udělat krok dozadu plynule poté, co jsem na něj vykročila, zastavila jsem se a čekala, co udělá dál. Byl už zvyklý, že když proti němu vyjdu, couvne a dostane odměnu. Pokud po nějaké chvíli nezkusil couvnout sám bez pobídky, naznačila jsem krok dopředu a jakmile začal couvat, pochválila jsem ho a odměnila.
Taky jsem si pomáhala (a dělám to pořád) tím, že odměnu zázím až za něj a o to větší má tendenci jít dozadu, ví, že u mě se ničeho dobrého nedočká. To ho motivuje k tomu, aby couval dál a dál.
Jak nejdřív to šlo jsem učila couvání i ve volném prostoru, aby se naučil couvat rovně sám. Postupovala jsem stejně jako v uličce - vykročila proti němu a jak začal couvat, hodila jsem za něj odměnu. Jakmile se po jednom kroku zastavil, měl smůlu, žádnou odměnu nedostal, musel udělat alespoň ještě jeden krok. Zato jakmile ten krok začal dělat, hodila jsem mu odměnu. Čekání na alepsoň jeden další krok dělám pokaždé, když se mi zdá, že couval méně, než umí. Oměňovat se snažím psa pokaždé v pohybu, nikdy, když stojí. Jinak bych ho naučila stát, ne couvat.
Povel jsem přidala, když ve volném prostoru dokázal couvat alespoň čtyři kroky.
Odměnu také nedostane, pokud začne couvat šikmo nebo do zatáčky. Vycházela jsem při učení vždycky z toho, že musel stát rovně přede mnou a rovně také couvat. Určila jsem si v dálce nějaký bod, podle kterého jsem kontrolovala, jak moc se vychýlil ze směru, pokud jsem cvičila na písku, někdy jsem si do země vyryla čáru. Pokud se moc vychýlil, zavolala jsem si ho zpátky před sebe a dala opět povel pro couvání. Jakmile minul bod, kde předtím začal jít šikmo, odměnila jsem ho. Pokud při druhém pokusu znejistěl nebo dokonce začal zatáčet dřív, zavolala jsem ho zpátky a tentokrát jsem odměnila jen za pár kroků, které ale byly správné. Pak jsem chtěla ještě o krok více a ještě o krok... Je lepší při výcviku vždycky postupovat po malých, ale správných krůčcích.
Optimálně by pes měl couvat dokud mu neřeknu jinak. Musím si dávat pozor, abych neopakovala moc často povely, jinak by začal mít pocit, že na jeden povel může couvat míň.
Poslední dobou doporučuji spíše učit psa couvat tak, že mu dám pamlsky mezi přední nohy a jakmile ohne hlavu, aby si pamlsek vzal, většinou si couvne. To je potřeba označit a odměnit. Pokud má pes problémy s ustupováním před psovodem, je možné zvyknout ho na couvání nejdříve mezi nohama, kdy moje nohy tvoří pohyblivou uličku.