Utírání tlapek? Denní rutina ve znamení kontaktu se psem i nechtěného úrazu

2Ohodnotit

Dnes s vámi sdílím článek na téma péče o psí tlapky, k jehož sepsání jsem došla po bližším seznámení s terapeutickými metodami u zvířat, jako je např. Dornova metoda. Byla jsem překvapená, že péči terapeutů nepodstupují jen zvířata po úrazech a operacích, s vrozenými kloubními a jinými vadami nebo ve velké fyzické zátěži, ale i takzvaní gaučáci. Nešetrné čištění tlapek patří k překvapivě časté nesprávné manipulace se zvířetem v domácím prostředí.

Zdánlivě samozřejmé téma především z pohledu hygieny pro mne získalo nový rozměr. Rozhodla jsem se, že trochu prozkoumám diskuze ostatních pejskařů, jak se vlastně k (ne)opatrnému utírání tlapek staví oni. Nastalo další velké překvapení, především co se týče rad pro začátečníky. Očekávání, že zazní alespoň, proč je důležité od mala psa zvykat na fyzický kontakt s tlapami, bylo vedle jak ta jedle. O šetrném nebo nešetrném zacházení příliš slov nezaznívalo.

Obzvláště menší plemena jsou přitom pověstná tím, že nemají ráda, když jim někdo sahá na tlapky. Problém pak může nastat při běžné prohlídce na veterině, o stříhání drápků ani nemluvě. A co teprve, když by takový pejsek měl najednou dostat psí botičku? Namísto toho jsem téměř vždy narazila na názory, že jediný důvod k čištění je lesknoucí se podlaha majitele psa. Frekvence a konkrétní způsob čištění se pak už lišil jen dle preferencí majitelů na domácí hygienu.

Přitom nad dohady, jestli psovi utírat tlapky vlhkým nebo suchý ručníkem, by mělo převládat ještě jedno hledisko, a to prohlídka tlapek jako takových. S blížící se zimou můžeme na některých místech stále ještě bohužel počítat s posolenými chodníky a cestami. Nemusí to být jen sůl, která může způsobit na polštářcích nebo v meziprstí neplechu. Někteří psi trpí na přerůstání chloupků a to v kombinaci se zapleteným kamínkem, zaschlou hrudkou bahna nebo ledovou kuličkou není nic příjemného.

S narůstajícím věkem se některým pejskům bohužel objevují i různé bolestivé bulky, které můžou vyústit i v nádorové onemocnění. Utírání tlapek tak slouží jako skvělá příležitost pro kontrolu, že jsou psí tlapky v pořádku. Když bude pes zvyklý na manipulaci s tlapkami od mala, je to jedině velká výhoda. Nám se osvědčil povel “pac”, ale není to určitě nutné. Neměl by se také bát ručníku. I zde funguje pozitivní motivace, např. odměna v podobě pamlsku po utření tlapek. Je jasné, že venkovní psy, obzvlášť žijí-li v početnější smečce, nebudeme nahánět s ručníkem, když to není potřeba a smějí třeba jen do chodby. Určitě by se ale neměli bránit, když se to od nich bude vyžadovat.

A na závěr jen pár rad, které věřím, že poslouží pejskařům-začátečníkům:

• péče o tlapky je důležitější než se může zdát;
• je to právě i fyzický kontakt, který je tolik důležitý pro prohlubování vzájemného vztahu mezi pánem a jeho psem;
• na manipulaci s tlapkami by měl být pes zvyklý odmala, i když to není potřeba pro každodenní soužití;
• při utírání tlapek bychom měli být opatrní, psovi nelámat tlapky do nepřirozených poloh a nepřiměřenou silou;
• při čištění tlapek bychom se měli vyvarovat jakýmkoli chemickým látkám - ano, někteří si bohužel pletou psí tlapky s nábytkem v obýváku a používají na to speciální čistící ubrousky;
• i obyčejná vlažná voda poslouží dobře (pozor, ledové kuličky se rozpustí i ve vlažné vodě, horká by mohla nejen psa opařit, ale i způsobit teplotní šok kvůli psí tělesné termoregulaci).

2Ohodnotit