Bližší pohled na targety
Protože agility k nám přišlo z Anglie, i nové termíny mají původ na ostrově za Kanálem nebo ještě dále za Velkou vodou. Než se pustím do vysvětlovaní, co target v agility je a jak se dá použít, mrkla jsem se alespoň na slovnik.cz a pro zadání "target" mi to vyhodilo výrazy "cíl (přen.), terč, zamířit". Je důležité si tedy uvědomit, že target nemusí být jen placka na zemi, na kterou má pes dát tlapu nebo čumák, aby se trefil za zónu, ale v obecném smyslu to je cokoliv, za čím pes poběží. Sám od sebe se takhle bude hrnout třeba za hračkou položenou na zemi nebo za miskou s pamlsky, nebo za fenkou stojící v cíli. Může být ovšem naučen, aby jako target chápal i plastové kolečko ležící na zemi, nebo oblouk stojící pár metrů za zónou, nebo následující překážku. Targety "druhé kategorie" jsou tedy náhražkou za pamlsek nebo hračku. Stejně jako u zvuku clickeru pes ví, že bude odměna, pes se targetu dotýká nebo probíhá tunelem, protože za svoji činnost čeká odměnu.
Targety jsou jedinečná pomůcka široce používaná zejména pro učení zón, ale i pro vysílačky (kdo nechce psa fixovat mezi překážkami na hračku, jako poslední "překážku" dá target místo hračky), strany (oblouk), učení širších náběhů na překážky, například zónové (oblouk nebo plůtek) a obecně prostě pro to, aby pes dokázal soustředit svoji pozornost na práci místo na psovoda (obstacle focus vs. handler focus). Důležité je ale k nim přistupovat jakožto pomůckám, které je třeba odbourat. Na závodech pes nemá za zónou pamlsek ani target, ani nemá před zónovkou plůtek, který by ho navedl do bezpečnějšího oblouku. Target je způsob, jak psovi naznačit, co bychom chtěli, aby dělal, následné naučení konkrétního chování je další krok v učení překážky.
Setkávám se s dvěmi extrémy použití targetu - první je jeho používání v tréninku a závodění bez něj; většinou vyústí ve zmatení psa na závodech, když target (ať už to je pamlsek, hračka nebo plastové kolečko) nenajde, a následně k neprovádění žádoucího chování v závodním prostředí (neprovedení zóny, zkrácení oblouku do nepříjemného úhlu, nedodržení vzdálenosti od psovoda). Naopak naprosté nepoužívání targetů v tréninku může vést (pro šikovné psovody to platit nemusí) k pomalému chápání psa, co je po něm vlastně požadování.
Dlouho jsem byla sama proto, aby nestál v cíli druhý psovod s odměnou, který by motivoval psa ke sprintu, ale rychlé pokroky psů na cvičáku a jejich obliba agility mě přesvědčila, že psi dávají targetům při učení přednost.
Targety a vedení
Pokud chcete použít targety, doporučuji naučit psa probíhat obloukem. Můžete pak trénovat vysílačky, přivolání k bokem, vedení na dálku i strany. Variantou pro mladé ještě neskákající psy nebo staré už neskákající psy může být i parkur složený pouze z oblouků.
Targety a zóny
Targety mohou mít u nácviku zón různou podobu, i když funkce se liší jen minimálně. Účelem většinou je, aby se pes targetu dotkl a zastavil na něm nebo běžel dál. Pro konkrétní použití je nejlépe podívat se na různé metody jednotlivých trenérů.
Odstraňování targetů má opět několik podob. Jednou variantou může být změna kontrastní barvy se zónou na stejnou barvu (žlutý target na žluté zóně) a pak jeho postupné odstranění. Dále se může target postupně zmenšovat a zmenšovat, až psovi stejně je jedno, jestli tam target je nebo ne. Tomu může napomoci i průhledný target. Zajímavý způsob, který jsem viděla u Julie Daniels, je přemístění targetu ze zóny několik metrů za zónou, ovšem kliknutí psovi v okamžiku, kdy je ještě na zóně. Pes po několika pokusech pochopí, že nemusí běžet až k targetu, ale stačí, pokud na zóně provede požadované chování.
Target slouží k tomu, aby pes pochopil, nakterou část zóny se má soustředit, aby si zvykl pracovat dál od psovoda, v konečné fázi se pro něj samotná zóna stává targetem.
Target umožňuje psovodovi pracovat i mimo překážky, ve většině metod je úspěch pochopení zón závislý právě na tom, že pes dokáže díky procvičování targetu při práci na zemi měnit svůj krok v běhu, upravovat rychlost nebo směr běhu, přenést pozornost z psovoda na překážku. Tím se většina práce dá udělat bez toho, aniž by člověk trávil dlouhé hodiny na cvičáku.
Otázkou občas bývá, zda zvolit nose target, kdy by se pes dotýkal targetu nosem, nebo target, kdy by se pes dotýkal packami. Prvním faktorem pro rozhodování je otázka, zda chcete cvičit sbíhané nebo zastavované zóny. Ke sbíhaným je obvykle používaný target na packy, protože se i při běhu lépe kontroluje, zda se pes targetu skutečně dotknul, navíc nose target logicky vede k zastavovaným zónám. Někomu nevyhovuje, že se pes brání dávání čumáku k zemi. Je to ovšem první příznak toho, že pes je hodně fixovaný na psovoda. Osobně u zastavovaných zón preferuji nose target, protože lze nejen psovi poměrně snadno definovat, jak má jeho pozice na zóně vypadat, ale pes se od začátku učí i to, že se nemá ohlížet na psovoda a soustředit se pouze na konec zóny. Snížení hlavy napomůže i tomu, že pes do správné pozice seběhne a ne "naskočí", takže to šetří klouby psa i snižuje riziko, že zónu mine. V současné době mi Way na závodech dělá obyčejné "2on/2off", ale platí u něj pravidlo, že se dívá dopředu a drží hlavu nízko. Pokud psovod chce učit zóny four-on-the-floor, nose target je pro psa nejjednodušší způsob, jak se do pozice dostat sám.
Více o jednotlivých metodách ve článku Jaké znám techniky na zónách.
Target a slalom
Targety je možné použít i pro správné nacvičení slalomu a náběhů, ať už použitím drátů po celé délce slalomu, nebo jen pro navedení okolo prvních tří tyček. Mám radši učení slalomu metodou 2x2 podle Susan Garrett, kde každá dvojice tyček je "targetem" navádějícím psa k jejich proběhnutí.