Můj pes si dělá co chce. Co s tím?

Publikováno: 8.2.2016
Autor: Psí kusy
Foto: Archiv Psí kusy
Jsem už v důchodu a dostala jsem jako dárek štěně-fenku, křížence velkého pudla. Jsou jí už čtyři měsíce, ale pořád mě nechce poslouchat a zlobí. Je docela velká, a když přijde návštěva, na každého skáče a nechce se uklidnit, což je nepříjemné a návštěvy se jí bojí. Když nejsem doma, ničí a kouše mi věci. Venku mám strach ji pustit z vodítka, protože hned utíká jak smyslů zbavená a vůbec mě neposlechne, když ji volám. Běhá si kde chce, bojím se, že by mi vběhla pod auto. Na vodítku mě strašně táhne, už ji skoro neudržím. Mám pocit, že si ze mne vůbec nic nedělá. Přitom některé povely umí, ale poslechne asi jen když chce nebo když jsme doma samy. Prosím, poraďte, co s tím.
Vaše čtenářka Marie N.

Vážená Marie,

váš dotaz je bohužel učebnicovým příkladem toho, že psa si každý musí pořídit sám, po vlastní zralé úvaze. Pes se rozhodně nehodí jako dárek. Tato rada však vám už nepomůže, musíte řešit momentální stav věci.

Pudl je temperamentní pes, nepíšete, čím je křížený, ale z vašeho popisu je patrné, že také asi půjde o aktivní plemeno. Takový pes potřebuje mnoho pohybu, kontakt s dalšími psy a nějaké zaměstnání. Psi samozřejmě nechodí do práce jako my lidé, myslím tím aktivity, při kterých se pes fyzicky i psychicky zabaví.

Výše popisované chování vaší fenky je typické pro psa, který nemá kde a jak vybít svůj temperament. Píšete, že fena zlobí. To však není správné označení. Jen se snaží najít si nějakou zábavu a já se jí vůbec nedivím. Je to mladé zvíře plné energie a podle vašeho popisu ji nepouštíte z vodítka, nepíšete nic o tom, zda má k dispozici hračky, zda si s ní hrajete či se jí jinak věnujete. Z věty: "Jsou jí čtyři měsíce a stále mě nechce poslouchat" mi vyplývá, jako byste čekala, že se snad pes naučí poslouchat sám od sebe. To vás ale musím zklamat, protože pes je takový, jak si ho majitel sám vychová.

Takže v první řadě si musíte uvědomit, že váš pes je zcela normální jedinec svého druhu a jeho chování není zlobení v tom smyslu, jak ho chápeme my lidé. Pes vám nedělá nic naschvál, jen se snaží jakkoli se zabavit, aby se nezbláznil nečinností.

Dopřejte mu pohyb

Pokud psovi vytvoříte pevný denní řád a poskytnete mu zábavu (píšete, že jste v důchodu, čas byste si tedy měla najít), určitě se věci hned začnou obracet k lepšímu. Přihlaste se na kynologické cvičiště nebo do psí školy, kde vám poradí, jak se psem komunikovat, jak ho učit základní povely, a hlavně jak naučit ten nejdůležitější povel, a to přivolání. Tak, abyste psa mohla pustit z vodítka bez toho, aby se stal neovladatelným a dělal si, co chtěl.

Vašemu psovi evidentně chybí volný pohyb a kontakt s dalšími psy, proto každé chvilky, kdy se ocitne bez vodítka, chce využít na maximum a nekontrolovatelně pobíhá.

Začněte na tom pracovat pod odborným dohledem na bezpečném místě, kde pes nemůže nikam utéct. Tedy na oploceném psím cvičišti. Mimo plochu cvičiště psa pouštějte jen na volném bezpečném prostoru (daleko od silnice) a to s dlouhým vodítkem (takzvanou stopovačkou dlouhou 10 až 20 metrů), abyste psa měla stále pod kontrolou. A často cvičte přivolání. Psa musíte natolik zaujmout, aby k vám rád přišel. Noste tedy ven nějaké velmi dobré pamlsky a hračky. Když pes přiběhne na zavolání, odměňte ho, pohrajte si s ním a zase ho pusťte. Pokud nebude na přivolání reagovat, zašlápněte dlouhé vodítko a nedovolte mu jít dál, dokud k vám nepřijde. Pak jej pochvalte a znovu pusťte. Tak pes zjistí, že přijít na zavolání se mu vyplatí a o volnost tím nepřijde.

Na procházky choďte pravidelně několikrát denně. Minimálně dvakrát na hodinovou procházku a k tomu přidejte dvě krátké procházky na vyvenčení, ale čím déle a častěji, tím pro psa lépe.

Hračky ho zabaví

Co se tahání na vodítku týče, je to o tom, co si od psa necháte a nenecháte líbit. Pokud vaše procházky vypadají tak, že pes celou dobu táhne, nabyl nejspíš dojmu, že tak to má být. Když pes táhne, zastavte se a neudělejte ani krok navíc, dokud se vodítko nepovolí. Musíte mít trpělivost a zpočátku jíž prvních padesát metrů třeba čtvrt hodiny. Pes musí pochopit, že jakmile napne vodítko, nikam dál se nedostane. Když nebude tahat, přijde pochvala a vydáte se dál. Když budete důsledná a trpělivá, pes se to naučí. Musíte mu však dopřát i volný pohyb. Temperamentní pes nemůže strávit život na vodítku, to hraničí s jeho týráním.

Na doma pořiďte pejskovi hračky. Skvělé jsou ty takzvaně interaktivní, tedy různé kongy či míče s otvory, které naplníte pamlsky, a pes se na dlouho zabaví tím, jak pamlsky z hračky dostat. Nakupte různé žvýkací dobroty pro psy: sušené uši, trachey a podobně. Když bude pes fyzicky unavený a bude mít možnost žvýkat a hrát si se psími hračkymi, přestane vám kousat vaše věci. Ovšem musíte na svět koukat psíma očima a před odchodem z domu klidit všechny věci, které by psa mohly lákat, z jeho dosahu.

Věnujte mu svůj čas

Naučte se hrát se psem různé hry. Přetahujte se s ním o uzel, či kus smotaného hadru, schovávejte mu různě po bytě pamlsky nebo hračky, a pak ho povzbuzujte k jejich nelezení. Pokud je váš pes aportér, házejte mu míček (to je ideální činnost i pro vyběhání psa venku). Zkuste přijít na chuť některému ze psích sportů. Na výběr máte dnes mnoho možností, od akčního frisbee, agility, flyballu po klidnější sporty jako je obedience či dogdancing. Podívejte se na internetu, zda ve vašem okolí není možnost navštěvovat kurzy nějakého psího sportu. Učte psa stále něco nového. Začněte základními povely: "sedni", "lehni", "vstaň", "zůstaň". Až je bude umět, učte psa podávat packy, couvat, panáčkovat ... Psa to bude jistě bavit, a pokud ne, nechte si poradit na psím cvičišti, jak psa motivovat.

Motivace je základ všeho učení. Nejen psi, ale i lidé potřebují motivaci, je to stejný princip. Dítě se snaží ve škole, aby dostalo jedničku, a posléze pochvala doma. Dospělí chodí do práce, aby za ni dostali výplatu. Nikdo v podstatě nedělá nic zadarmo, vždy z toho má nějakou hmotnou odměnu nebo alespoň dobrý pocit. A stejně je to u psů. Pes bude rád dělat to, co vy chcete, když za to bude odměněn a pochválen. Jen musíte vědět jak na to, a hlavně respektovat základní potřeby svého čtyřnohého přítele. Tím je péče o něj: kvalitní potrava a veterinární péče. Dále čas věnovaný společným aktivitám: procházky, psí sporty, společné hry, výcvik. Kontakt s dalšími jedinci svého druhu: společné procházky s dalšími pejskaři, návštěva psího cvičiště. A pak místo k odpočinku, kde pes může nerušeně spát.

Pokud si po přečtení mých rad řeknete, že tohle není nic pro vás. Že nejste ochotná věnovat psovi dostatek času a umožnit mu prožít šťastný psí život, zvažte možnost najít psovi nový, lepší domov. Dokud je pes štěně, lépe zvládne přechod do nové rodiny a má šanci, aby z něj vychovali bezproblémového psího společníka.

Přeji vám i vaší fence, abyste vše společně zvládli a užili si spolu mnoho společně strávených let.
Šimona Drábková

Kam dál: 

Pozitivní posilování aneb co nás trenéři delfínů naučili o výcviku psů

Trénink se “stopovačkou”? Pár praktických tipů, jak se do toho nezamotat

Nácvik samoty

Respekt

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...