Problémový pes snadno a rychle - 4.

Seděl jsem v čekárně u veterináře, čekali jsme s Arniem na kontrolu, a se mnou tam byli dva majitele malých, přibližně tříměsíčních štěňat, jedno byla fenka grifonka a druhé fenečka křížence pitbula a ridgebacka. Obě fenky drželi majitelé v náručí, obě se prý bojí.

Nejen okolnost, že jsou zbytečně v náručí a že se prý bojí, ale i to, jak se k nim chovali jejich majitelé, mě donutilo k zamyšlení, jak s nimi mnozí – obvykle skoro všichni – majitelé špatně a pro psy nepochopitelně komunikují. K zamyšlení o tom, jak snadno se vytváří problémové chování jen špatnou komunikací, jaká spousta chyb se dá udělat i v běžném životě a v běžných denních situacích.

Štěkání z nudy

Velmi často bývá problémem štěkání z nudy, zejména pokud majitel nevěnuje psovi v danou chvíli dostatečnou pozornost. Pokud se pes nudí, první, co ho napadne, je vyprovokovat k činnosti druhý konec vodítka, tedy toho svého člověka. Hlavně proto, že to jde snadno a rychle. Stačí štěknout, a hned dvounožec poslechne a udělá, co čtyřnožec chce. Pes upoutá pozornost, dostane pochvalu – obvykle milým a příjemným hlasem je řečeno „pšt, ticho, neštěkej“ – často i příjemné pohlazení. Když se nad tím zamyslíte, pochopíte tuto psí logiku. Pes rozlišuje příjemné a nepříjemné, nerozumí obsahu slov.

V některých případech dokonce začne člověk nějakou prima hru a podobně. Ono to často dočasným řešením je, pes je uspokojen ve své potřebě, upoutal pozornost, takže na chvilku přestane. Ale zároveň si potvrzuje zkušenost, že páneček je velká manipulovatelná hračka. Obvykle když toto někomu vysvětlím, začne se psem cukat a někdy se snaží štěkání zakazovat, používat rázné „ne“ a podobně; zatím jsem nezažil, že by s tím někdo měl výrazný a hlavně trvalý úspěch. Spíš naopak, psa tím znervózní – a další problém je na světě. Často to ani jako manipulace nevypadá, pes je u štěkání otočen zády, vypadá to, že štěká na ostatní psy nebo něco jiného, popřípadě je uvázán a štěká „aby přivolal pánečka“. A psi jsou chytří, umí vystihnout ty správné chvíle, kdy nejvíc budete chtít, aby byl pes hodný, aby v tu chvíli nebyl tím jediným zlobivým psem ze všech.

RADA
Štěkání je více druhů a má více důvodů, tento návod neplatí univerzálně. Pokud chcete tento typ manipulativního štěkání řešit, tak si v první řadě musíte uvědomit, že pes nedělá nic, z čeho by neměl nějakou výhodu. Musíme se tedy začít chovat opačně, pozornost odebrat, ne dávat. Tedy otočit se směrem od psa a tvářit se, že pes neexistuje. Pak počkat, až štěkat přestane, načež počkat ještě chvilku a potom pochválit, ale s takovým načasováním, aby si pes uvědomoval, že je to za to, že je v klidu, a ne za to, že štěkal a přestal. Víte sami, že si pes dokáže zapamatovat i docela dlouhé pořadí událostí, pokud je na konci něco příjemného. Načasování je důležité, také je důležité nereagovat, a i když vás pes obíhá (pak je to úplně jasná manipulace) vydržet. Jak dlouho být od psa odvrácen a kdy ho už pochválit je velmi individuální podle toho, jak moc jste to psa naučili, a podle toho, jak správně budete situaci řešit. Znám případy, kdy stačilo jednou i šestkrát odvrátit hlavu, ale také takové, kdy bylo pro změnu chování potřeba několika týdnů.

Příklad z praxe
V souvislosti se štěkáním si vzpomínám ještě na jednu zajímavou situaci, která dokresluje jak metodiku, tak i to, jak jsou psi chytří. Hlavními aktéry jsou desetiměsíční münsterlandská ohařka a její panička. Ohařka byla celkem hodně uštěkaná, štěkala i když byla přivázaná a panička se vzdálila. Vymysleli a vyzkoušeli jsme tedy postup, jak na ni. Panička se pomalu vzdalovala vždy, když ohařka štěkala, a začala se postupně přibližovat k fence, když přestala štěkat. Sám jsem byl překvapen, jak rychle dokázala fenka pochopit, že panička přijde pouze v tom případě, že štěkat nebude. A na příští kurz přijeli už s docela tichým psem.

Vlastní člověk je vždy pro psa otevřenou knihou, pes je velmi všímavý na průběhy situací, ví, jak člověk na jednotlivé pokusy či provokace zareaguje. Ví, co bude po čem následovat a ví, jak toho správně ve svůj prospěch využít. Jednoduše řečeno ví „co dáte“ a „co nedáte“, tedy na které situace a chování jste citliví a budete reagovat tak, jak si on přeje.

Když pes manipuluje hračkou

Situace, kdy se pes snaží nějakým způsobem upoutat pozornost nebo podobně manipulovat člověkem, je častým důvodem nepříjemného chování, ale zároveň také možností psovi trochu ukázat autoritu. Přirozenou autoritu, nikoli vynucenou. Chce to jen vědět, jak na to jít. Manipulovat se necháváme celkem snadno, někdy i tak, že je nám to příjemné. Dokonce i tak, že si toho vůbec nevšimneme. Ony i ty klasické „psí oči“ jsou formou manipulace – kdo by neodolal.
Kdo z nás nemá radost, když mu pes něco donese (doplňte si sami – tenisák – hračku – přetahovadlo…) s pohledem „pojďme si hrát“. To je situace, kdy si ani nevšimneme, že v tu chvíli pes rozhoduje o tom, co budeme dělat, s čím to budeme dělat, kdy a jak dlouho to budeme dělat.
Tím nechci říct, že byste si se svým psem neměli hrát. To určitě ne, správná hra je základem kvalitního vztahu se psem. Tedy taková hra, kterou člověk řídí, a pes je ten, kdo „je řízen“, tedy ten, kdo si užívá prima zábavu, kterou jeho člověk vymyslel, řídí a organizuje. Správně si hrát se psem má svoje pravidla, nejde jen o hru, ale i to, kdo je ten, kdo hru organizuje, kdo je šéf. Pokud svého psa naučíte, že je příjemné a výhodné poslouchat, bude cvičit a poslouchat rád a také rychle a s chutí.

Příklad z praxe
Mohl bych pokračovat výčtem situací, které psi organizují a lidé se jim podřizují. Často o tom lidé ani nevědí. Vzpomínám si na to, jak mi jedna paní přišla poděkovat za zachráněnou mikinu. Paní měla asi sedmiměsíční fenku ridgebacka – veselou, radostnou, a jak už ridgebaci bývají, také velmi aktivní. Takže kdykoli si paní oblékala mikinu, brala to fenka jako výzvu ke hře – „kořist se hýbá, je potřeba ji ulovit“. Průběh možná znáte: pes něco „ukradne“, nějakou cennou věc, a tak abyste věc zachránili, snažíte se ji psovi sebrat, a tím ji zachránit. Jenže to v psí logice funguje zcela opačně. Čím víc se mu věc snažíte sebrat, tím víc z toho hračku děláte, tím je hra zábavnější. Takže je potřeba hru v tomto případě nevyvolat, nepřijmout výzvu. Paní tedy zahodila mikinu hned, jak ji fenka při oblékání chytila, „kořist“ byla rázem mrtvá, a tím i nezajímavá, takže skončila i hra.

Způsoby manipulace člověka psem jsou opravdu nejrůznější. Byl u nás v kurzu kokršpaněl, který dokázal rodině určovat, kdy mají jít spát – stoupl si ke dveřím ložnice a celá rodina vzorně poslechla!

RADA
Hrajte si často se psem, ale hrajte si správně, hru organizujte, začínejte, přerušujte do klidu a pokračujte, určujte pravidla a konec. Naučíte tím psa, že je příjemné vás poslouchat. Buďte psovi dobrým šéfem, bude vás pak respektovat.

I malý pes v náručí – situace, kterou znají majitelé větších psů – je obvykle obratný manipulátor. Manipuluje tím, že vytváří situace, kdy se o něj jeho člověk bojí. Není to až tak málo častá situace, bohužel tito psi se pak tváří na ostatní psy způsobem „já si mohu dovolit vše, panička mě zachrání“, což si nechtějí normální psi nechat líbit. A průšvih je na světě. Mockrát jsem zažil situaci, že jsem přesvědčil někoho se psem v náručí, aby ho postavil na zem, že si ho pak ostatní psi nebudou všímat. A tak se i stalo – sotva psa dal na zem, okamžitě si ho ti velcí, kteří na něj předtím dotírali, přestali všímat.

Někdy i špatné přivolání je svým způsobem naučená manipulace. Pokud psa naučíte, že po povelu „ke mně“ bude následovat prima honička (třeba tím, že půjdete k němu místo od něj), kterou on bude řídit a organizovat, pak nečekejte, že přijde po prvním povelu. Ale o tom zase příště.

Ing. Pavel Bradáč se věnuje psům od roku 1993 a profesionálně od roku 2009. V současnosti vede psí Školu pracovní a zábavné kynologie, která učí a pomáhá správnému vztahu člověka a psa pomocí správné a pro psa pochopitelné komunikace, vytváření vzájemné důvěry a pomocí přirozené autority. Kontakty: pavel@bradac.cz, www.skola.kynolog.cz.

ILUSTRAČNÍ- Foto: Aneta Jungerová
Fotky jsou z výcvikového víkendu vedeného P. Bradáčem

Článek vyšel v časopisu č. 6/2012

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám