Štěňata a agility - pomůcky k agility

Publikováno: 28.12.2015
Autor: Kateřina Lerlová
Foto: Kateřina Lerlová, Archiv PesWeb

I když pracujete na agility bez překážek, je ještě jeden mezistupeň, než vytáhnete překážky samotné. A to je cvičení s různými předměty, na kterých pes získá jistotu i na úzkých a vibrujících věcech, jako jsou třeba zónovky, nebo se může naučit dávat si pozor na nohy, když překračuje nějaké předměty. K některým cvičením by se vám hodily speciální pomůcky, třeba wobble board, deska s míčkem uprostřed, kterou se pes učí přecházet a překlápět, nebo kavalety, ale k většině vám postačí obyčejné věci, žebřík, kbelík, strom....

Vedení

Agility schéma frontcrossSvým způsobem to velmi navazuje na práci na zemi popsanou už v minulém článku. Budete opět pobíhat se psem po trávníku, ale tentokrát využijete i stromy nebo keře rostoucí okolo k tomu, aby jste mohli psa vyslat od sebe, stáhnout ho k sobě, překřížit si za ním nebo před ním, procvičit si strany... I teď s Wayem cvičím běhání mezi dvěma až osmi stromy, přičemž mu procvičuji hlavně "here" a "out" (jdi stranu blíž ke mně, jdi stranu dál ode mě), lépe řečeno hlavně "here", protože když řeknu na parkuru "out", vystřelí tak daleko, až mi to není milé.

Naučit psa obíhat strom je velmi jednoduché. Učila jsem to přibližně tak, že jsem se psem po jedné své straně šla ke stromu a těsně u něj jsem se začala otáčet tak, že při pokynu rukou strom snadno oběhl. Později se naučil předvídat co chci a obíhal, i když jsem byla dál. Lepší je ale začínat na úzkých stromcích nebo na něčem nižším, třeba keříku, abyste mohli psa vést celou dobu okolo překážky. Jak už jsem psala, používám směrové povely, ale výhodnější se mi zdá naučit psa obíhat na stranové povely, snáze se tak naučí, že na povel "right" nebo "left" musí doběhnout až k něčemu, a teprve pak se otočit. Lehce se pak naučí točit se okolo bočnic.

Agility schéma rearcrossPopsala jsem vlastně točení na ramena bez změny ruky, psa posíláte okolo stromu od sebe. Těžší je před stromem psa stáhnout a vyslat ho okolo stranou blíže k sobě, tedy udělat vlastně rearcross. Pro mnoho psů je přirozenější držet si od psovoda odstup a bojím se, že častým procvičováním běhání ode mě jsem ve Wayovi podpořila to, že se v mé blízkosti necítí jistý. Pokud jste se ovšem věnovali trochu přivolávání vašeho psa, zatímco vy před ním utíkáte, až budete stát u stromu, nebude mu dělat problém na vaše zavolání přiběhnout k ruce, ve které bude čekat odměnu. Potom ho stranovým povelem a ukázáním druhou rukou otočíte od sebe okolo stromu. Můžete si pomoci i tím, že budete mít v opačné ruce, než psovi nabídnete, schovanou hračku, kterou pak psovi, až vás doběhne, za strom hodíte, abyste ho otočili od sebe. Už z dřívějšího procvičování práce na zemi bude pes znát ukázání protirukou a otočením ramen k sobě jako povel k rearcrossu.

Až bude pes umět obíhat strom, když stojíte vedle něj, můžete ho učit předbíhat vás, abyste nemuseli psa pokaždé dobíhat. Pes, který čeká na psovoda, je pomalejší pes, než ten, který to valí dopředu. Pak můžete zkoušet navazovat několik stromů za sebou a procvičovat různé druhy křížení. Zjistíte si tak, jak dokáže být pes samostatný a zda například půjde okolo stromu, i když se brzy otočíte zády, jestli je rychlejší při rearcrossech, frontcrossech nebo blindcrossech a můžete pracovat na jejich zlepšení. Na stránkách Alice Drábkové najdete všechna možná cvičení obíhání stromů do parčíků i s ukázkami procvičovaných prvků na sekvencích s překážkami.

Skákání

Na procházkách jsem nechávala Waye, ať si přes spadlé stromy v lese skáče jak chce, ale nic specifického jsem ho neučila. Až později jsem začala dělat kavalety, tedy klidné chození přes tyčky nízko u země. Jejich smyslem je především to, aby si pes dával pozor na věci pod svýma nohama, takže je výhodou, když se při tomhle cvičení pes dívá pod nohy víc než na vás, ani byste ho neměli lákat pamlskem nebo hračkou. Většinou se doporučuje dělat cvičení na vodítku, nejspíše proto, že pes nemá pocit, že by měl běhat a je tedy klidnější. To Tachyonovi nikdy nešlo.

Kavalety mohou být v rovině nebo i do zatáčky, tyčky mohou být i různě vysoké, ovšem podle věku psa by neměly být vyšší než zápěstí nebo lokty psa. Stačí začínat i na úplně nizoučkých pár čísel nad zemí. Pokud pes shodí, netrestejte ho, spíše se ho snažte podpořit, aby se díval pod nohy. Například klikáním jen na jedné kavaletě můžete dovést psa k tomu, že chcete, aby se díval na tu divnou tyčku a přešel přes ní, aniž by na ni stoupl.

Agility - Kavalety - klidné chození přes tyčky nízko u země

Další formou kavaletové práce je třeba cvičení s žebříkem položeným naplocho na zemi. Účelem cvičení ovšem je, aby se pes naučil šlapat mimo šprušle, takže nikdy neodměňujte šlápnutí na příčky žebříku. Jinak psovi ale dovolte, aby odešel i mimo žebřík, pokud by se cítil nepohodlně. Cvičení má být zábava a pohoda, ne dril a nuda. Na psa nespěchejte, dejte mu tolik času, kolik uzná za vhodné. Když se bude cítit sebejistě, zrychlí popřípadě sám.

Zónovky

Jednou z forem přípravy na zóny je například učení různých targetů, probíhání oblouků... Dají se tak učit jak zastavované, tak sbíhané zóny, například pro zastavované zóny (pozice 2-on/2-off s nose targetem) podle Susan Garrett jsem psa učila dotýkat se čumákem mojí ruky, pak plastového čtverečku na zemi a pak jsem ho učila běhat po schodech a zastavit se na konci s čumákem na zemi (targetu). Při učení probíhaných zón používám zase TouchBoard (desku, které se pes má dotknout dvěmi předními tlapami) Ali Roukas-Canovy, se kterým cvičím venku na trávě i při běhání mezi stromy. Stejně jsem postupovala i při učení oblouku, u toho jsem se psem procvičovala i stranové povely. Všechno to jsou věci, které se dají do určité míry cvičit už se štěnětem.

Mimo to ale můžete psa připravovat i na chůzi po úzkých předmětech (třeba žehlící prkno položené na podlaze) nebo po předmětech se zvláštním povrchem - peřina, šustící igelitové pytlíky, chřastící plech... I sbíhání a vybíhání kopce psovi pomůže procvičovat potřebné svaly.

Jednou z nejméně oblíbených zónovek je houpačka. Pes se může bát toho, jak se s ním houpačka sklápí, nebo může mít strach z hluku, který vydává při dopadu na zem. Wayův nácvik houpačky není zrovna ukázkový - viděl ji vlastně na prvních závodech, kde jsem ji párkrát udělala před během a to tím stylem, že jsem během několika pokusů, kdy jsem začala s držením houpačky, přešla k plnému prásknutí. Waye jsem zastavovala povelem "stop", na který naštěstí tehdy reagoval dost dobře. V jedničkách jsme ji nakonec ani neměli. Dneska ovšem k nácviku houpačky přistupuji z jiného konce a to takového, kdy pes konec houpačky shledává tak zajímavým a plným pamlsků, že si ho sklápí sám. "Terapie pamlsky" funguje i na psy, kteří si s houpačkou vytvořili negativní zkušenost.

Při přípravě vašeho psa na houpačku můžete pro vašeho psa udělat několik věcí. Jednou z možností je například americký wobble board, což není nic jiného, než čtvercová deska s připevněným míčkem uprostřed zespodu, po které se pes s klikáním učí chodit, sklápět si ji, točit se na ní... Prostě a jednoduše si zvyká na to, že se mu něco pohybuje pod nohama. Way běžně spí v houpacím křesle, takže s tím problémy nemá. Můžete taky psa posadit na gymnastický míč. Taky jsem Waye učila chodit po lehátku a překlápět si ho.

Aby si pes zvykl na hluk, můžete cvičit s krátkým prknem, které by si pes mohl překlápět (bude uprostřed o něco opřené). Psa jednoduše navedete na konec prkna ze šikma tak, aby si ho sám překlopil (předníma packama). Můžete ho navést pamlskem, nebo využít clicker a naučit ho to shapingem. Bouchnutí houpačky můžete utlumit podložením ručníkem a jak se psovi hra zalíbí a bude sám skákat na konec všema čtyřma, můžete dávat tenčí vrstvu látky, až nakonec bude houpačka práskat o zem. Jestliže se váš pes nezačal bát, můžete dát pod prkno i něco šustícího nebo dokonce plech, takže výsledný zvuk bude ještě horší. Jakmile se ale pes začne bát, je třeba hluk zase ztlumit.

Další možností je udělat z bouchnutí houpačky "clicker". Poprosíte někoho, aby s houpačkou práskal o zem (nejdříve málo, pak i víc) a pokaždé, když houpačka bouchne, dáte psovi pamlsek nebo se s ním začnete přetahovat o hračku, pes se tak naučí, že hluk houpačky není nic strašidelného, naopak je to signál něčeho příjemného.

Tunely

Většině psů nedělají tunely velký problém, bývají naopak jednou z nejoblíbenějších překážek, protože se můžou dělat už od štěněte a pes si je tedy velmi oblíbí. Přesto se může některým psům stát, že nebudou mít odvahu vbíhat do látkového tunelu nebo zakrouceného tunelu z tmavého materiálu.

Psa můžete zbavovat strachu z temných a uzavřených věcí třeba tím, že naučíte vlézt pod deku. Nebo naučíte psa lézt do klece a pak přes ní přehodíte nějakou tmavou, světlo nepropouštějící látku, a učit psa vlézt i do tmavé klece. Nebo prostě jednoduše přes psa přehodíte ručník a budete ho povzbuzovat, aby z pod něj vylezl. Můžete naučit psa probíhat pod židlí. Pak přes ni můžete přehodit ručník a povzbuzovat psa, aby vběhl pod židli a zase vyběhl s tím, že bude muset skrz ručník.

Všechno jsou to jednoduché hry, jejichž smyslem je povzbudit sebevědomí vašeho psa.

Kateřina Lerlová
http://katachyon.lerl.info/

Kam dál: 

Štěňata a agility - bez překážek

Štěňata a agility - zdraví

Štěňata a agility

Agility - Čekání na startu

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...