Boris aneb jak jsem se šla "jen podívat"

5Ohodnotit

Psi mají v mém životě vyhrazené místo už od malička. A proto, když jsem se po třech letech práce v zahraničí vrátila do Čech, pořízení pejska byla jasná věc. Byla jsem skálopevně rozhodnutá pro stafbulíčka, ale jak se říká, člověk míní, pan Bůh mění. Na internetu jsem uviděla fotku Boríska v nabídce českobudějovického útulku. Naprosto si mě získal svým umučeným pohledem, který mi tedy občas předvádí i teď po skoro pěti letech, když něco chce. Prostě ví, co na mě platí.

Tenkrát to byla hodně rychlá akce. Hned první den volna, což byl čtvrtek 10.2.2011 jsem se na něj "šla jenom podívat". Jak myslíte, že to dopadlo? Po naší první procházce ve Stromovce jsem už za chvíli i s Borískem seděla v kanceláři útulku a vyplňovala smlouvu na jeho osvojení.

Od začátku, co jsem si ho dovedla domů, to bylo, jako kdyby byl odjakživa náš. Hned se mi nacpal do postele. Nikdy doma nic nezničil, netrpěl separační úzkostí. Prostě pes jak má být.

Jediné, s čím jsme bojovali, byla návštěva veteriny. Bylo potřeba vždy tak pět lidí, aby se dal vůbec prohlédnout, s tím tedy bojujeme dodnes, ale je to mnohonásobně lepší. Podle mého názoru má všechno svůj čas. A zvláště u pejsků z útulku by měl mít člověk hodně velkou trpělivost. Ne vždy jsou útulkoví pejsci bezproblémoví. Je to především o tom, si tento krok předtím pořádně promyslet. Tito pejsci by neměli zažívat další zklamání.

Hodně lidí, co jsem potkávala na začátku při našich prvních procházkách, si klepali na čelo, jak si můžu vzít to "bojové plemeno" a ještě z útulku. Na to já jim odpovídám: "Ano, opravdu můžu říkat, že jsem si pořídila "bojové plemeno". Jednak s ním každý večer bojuju o místo v posteli a povětšinou musím přiznat, že prohrávám a jednak je to pes, co se bojí deště a tmy." Nesčetněkrát se mi lidi venku smáli, že přemlouvám 30ti kilového staforda aby šel na procházku i když mu kape voda na hlavičku.

Rozhodně se s ním nenudím a každý den stojí za to.

A nakonec v červenci 2014 jsem si pořídila i toho mého vysněného stafbulíčka, bílou fenečku s PP. Kromě každodenních procházek se snažíme cvičit poslušnost, udičkujeme a když se nám podaří, jezdíme na coursing a bullsporty. Teď jsem je navíc začala otravovat s focením, což se Borískovi ne zrovna moc líbí, takže jsem ráda, když se mi povede alespoň jedna dobrá fotka.

Miluju je oba dva.

Pejska z útulku tedy určitě ano. Pokud to má člověk v hlavě srovnané a ví co chce. Ale tak by měl člověk přemýšlet při pořízení jakéhokoliv živého tvora.

Já svého rozhodnutí nelituji a v budoucnu bych ještě ráda pomohla nějaké psí duši z útulku. Určitě bull, protože to jsou ti, co nejhůře hledají domov i když určitě nikdo z nás, kteří je známe, nechápe proč.

Portrét plemene

5Ohodnotit