Zoe - "Chtěli jsme zlepšit alespoň jeden psí život"
Vidím to pořád v jasných barvách... 19. 2. 2015 jsem za duhový most nechala odejít svého milovaného stafbulíka Arčíka. V jeho necelých 13 letech ho zradilo srdíčko, které už nechtělo pracovat. Tehdy se mi zhroutil svět. Ještě ten den jsem však zapnula počítač a šla na facebook vyhledat fenečku, která se tam před třemi dny objevila a kterou jsem ani já, ani přítel nemohli pustit z hlavy ... Utkvěla nám v myšlenkách kvůli malicherné drobnosti – když ji nalezli, měla stejný obojek, jako měl náš psí dědeček Arčík. Pejska z útulku jsem chtěla už dlouho a protože si myslím, že některé věci se nedějí jen tak, začali jsme s přítelem jednat.
Byla to fenka křížence pitbula, nalézala se v útulku v Dobříši. A tak začala korespondence s útulkem, následně i se záchrannými kotci Bulíci Krleš, kam putovala do dočasné péče.
Cesta za Zoe byla dlouhá, a tak jsme se báli, v jakém stavu do cíle dovezeme Baxíka, našeho druhého psa, a jak se to odrazí na seznámení s ní. Obavy byly zbytečné, a tak jsme si toho dne v noci Zoe přivezli domů. Zoe se v minulosti nedělo nic dobrého, žila ve velmi špatných podmínkách. Jaký vliv to na ni mělo, jsme pochopili záhy. Separační úzkost u ní byla silná, ze začátku to bylo víc než těžké. Ničila dům neskutečným způsobem, naneštěstí ubližovala i sobě – kousala si ocásek. Všechny zdi v bytě byly do výše jednoho metru celé od krve.
Protože jsem měla velkou oporu v partnerovi a ve své sestře, nic se nevzdalo. Zoe chodila na velké procházky, seznamovala se s pravidly v domě, sžívala se s Baxem. V té době jsem si velmi cenila pomoci a rad od Nadi Píclové (Bulíci Krleš), Lucie Šafránkové, Heleny Hejzlarové a Aleny Jancurové. Pomohly tam, kam mé zkušenosti nesahaly.
Nyní, po pár měsících „práce", je na tom Zoe mnohem lépe, už se tolik nebojí být sama doma. Páníček jí na doporučení psí psycholožky udělal velikánskou klec a panička ji vystlala dečkami a polštářky. V zásuvce máme adaptil difuzér a na krku Zoe nosí adaptil obojek. Krok za krokem zjišťuje, že se domů vždy vracíme. Zoe je snad to nejláskyplnější stvoření, co kdy chodilo po této planetě. Je nesmírně vděčná za každou drobnost. Miluje vycházky, aportování míčku, běh u kola, coursing. Je velmi aktivní a lze s ní podnikat cokoliv. Je to 100% parťák.
Každý večer, když si lehnu do postele a ona skočí ke mně a lehne si po mém levém boku a položí svou hlavu na mé rameno, uvědomím si, jakého skvělého kamaráda mám a jak moc jsem za ni vděčná. Takže za nás je odpověď na otázku, zda bulla z útulku, jednoznačná – ano.
Tenhle dar by však do našeho života nikdy nevstoupil, kdyby nebyli dobří lidé, kteří neúnavně zachraňují, zveřejňují a propagují tyto nebohé psí duše. Velké díky všem lidem, kteří za těmito činnostmi stojí.