Štěňata a agility - bez překážek
Když si odmyslíte překážky, co vlastně pes na parkuru dělá? Zrychluje, zpomaluje, točí se k psovodovi nebo od něj, předbíhá psovoda, dobíhá ho, běží od něj stranou, točí se okolo psovoda. To všechno podle psovodových povelů. Psi se řídí nejen slovními povely (vpřed, right, left, jdi dál, ke mně....), ale i pohybem psovoda (pohyb rukou, natočení ramen, rychlost běhu, směr běhu...). Je obrovskou výhodou, pokud se pes umí podle povelů orientovat dříve, než začne běhat mezi překážkami. Jednotlivé překážky by se pak měly učit zvlášť a do sekvencí je pak spojovat, až je psi umí samostatně z různých úhlů.
Povel "pojď, ke mně, Alíkůůůů" neboli rychlé přivolání
Přivolání na agility je jiné než v klasické poslušnosti. Pes musí běžet rychle k psovodovi a nezpomalovat těsně u něj (pokud mu to psovod sám neřekne) a musí na povel umět běžet i od něj. Protože se v agility snažíme být vždy co nejrychlejší, tímhle způsobem psa snadno naučíme mazat za námi, kdykoli ho předběhneme. Později na překážkách se pes při tom musí naučit i soustředit se na překážky, aby neshazoval, neskákal zóny nebo nevypadával ze slalomu.
Nejraději tenhle "cvik" učím ve dvou lidech - pomocník drží psa (štěně), zatímco jeho majitel si dá trochu náskok, pak se rozeběhne, začne volat na psa a pomocník za ním zmítající se štěně (psa) vypustí.
Zásady:
- Pomocník by měl psa vždycky držet okolo hrudníku nebo za postroj, nikdy za obojek, který by se psovi zařezával do krku, nebo za chlupy nebo kůži na krku.
- Když vás pes doběhne, utíkejte s ním ještě kus dál a odměňujte ho pokud možno ještě v běhu pamlsky, přetahováním nebo hozením hračky dopředu. Je dobré i střídat odměnění u psovoda i hození hračky pryč, aby se pes naučil rychle dobíhat k němu i od něj.
- Od začátku dávejte psovi jasně najevo, po jaké straně chcete, aby k vám přiběhl, aby se nenaučil přebíhat vám za zády bez vašeho vědomí. Dělejte to tak, že k němu budete natočeni rameny a odměnu budete mít v té ruce, ke které chcete, aby přiběhl. Později můžete mít odměnu i v druhé ruce, ale ruku blíže psovi budete mít stále pro psa viditelnou. Pozn.: Podle toho, jestli je pes blíže pravé nebo levé ruce, se říká, že psovod má psa po pravé/levé ruce.
Tuhle hru pak můžete zkoušet i sami s odložením, ale pozor, je třeba, aby pes dobře odložení rozuměl a věděl, že bude odměněný i za zůstání, protože pokud několikrát vystartuje bez povelu a vy ho za to samozřejmě neodměníte, může ztratit sebedůvěru a starty mu začnou dělat potíže - bude vybíhat předčasně a pak se vám vyhýbat, bude při startu pomalý nebo nevystartuje ani na povel. Jakmile začne pes mít problémy, zjednodušte cvičení - startujte například z kratší vzdálenosti nebo upevňujte chvíli odložení bez startu. K učení odložení a rychlých startů patří i hra 3-2-1-Běž!
Povel "vpřed, běž, jdi" neboli rychlá vysílačka
Když vydám povel vpřed, očekávám od psa, že výrazně zrychlí, natáhne krok a bude se dívat dopředu (ideálně po nějaké překážce, kterou by mohl překonat). Cvičím ho velmi podobně, jako přivolání, jen tentokrát psa drží jeho psovod a dopředu ho láká pomocník. Já k tomu účelu používám misku s pamlsky a zatímco psovod drží svého psa (jak je popsáno výše) a hecuje ho "Jdi vpřed, vpřed, vpřed!", já ho lákám na pamlsky. Psovod pak svého psa vypustí a on si doběhne ke mně a pamlsky se odmění. Je možné, aby za začátku psa pomocník i lákal a s pamlsky popobíhal, nebo lákal psa na hračku a trochu se s ním třeba i potahal, než ho k další hře předá majiteli. U nás teď už stačí, aby pes zahlédl modrou misku a mastí to hlava nehlava.
Povel "vpřed (far)" jsem Waye učila ještě trochu jinak. Vystačila jsem si k tomu sama s míčkem. Velmi dlouhou dobu jsem jenom říkala "Far!" a zároveň s povelem hodila míček dopředu. Protože jsem s tím začínala, když byl Way ještě dost mladý a na nic jsem nespěchala, vydrželo mi to skoro půl roku. Way se tak perfektně naučil, že po povelu bude míček letět někde vepředu a už nečekal na to, až mu ho skutečně hodím, dával si náskok. Tak jsem mohla postupně prodlužovat dobu mezi vyslovením povelu a skutečným hozením míčku. Jakmile se začal v běhu ohlížet, přivolala jsem ho k sobě a znovu vyslala, ovšem tentokrát jsem hodila míček dřív, než se po mě ohlédl.
Povely "right a left, close a back, toč a zpět" neboli točení
O důvodu učení stranových povelů a postupu při jejich učení už jsem psala v článcích Proč učím stranové povely a Stranové povely. Dělám to proto, že čím více bude mít pes informací o tom, kam se má na parkuru pohybovat, tím přesněji a také rychleji může běžet. Mně stoprocentně vyhovuje anglické "left & right", ale pro zastánce češtiny jsem našla celkem vyhovující povel "toč" (po směru hodinových ručiček) a "zpět" (proti směru). Jestli se bojíte, že budete psovi povely plést, mám pro vás dobrou radu - cvičte si je bez psa. Možná se vám někomu stává, že na své děti nebo přátele mluvíte jako na psy, ale když přitom používáte anglické povely, je to mnohem vtipnější. Kamarádce, od které jsem chtěla sešit, jsem řekla "drop", když jde někdo přede mnou a nezná cestu, zatímco já jo, občas mu na rozích hlásím "left" nebo "right". I táta na mně takhle jednou volal v autě, ale když se ho zeptáte, řekne, že určitě kecám, protože na to si vůbec nepamatuje :-) Každopádně není nad procvičování a opakování. A nezapomeňte, že když psovi nahlásíte točení doprava, už málokdy stihnete říct "Do mého prava!"
Frontcrossy, rearcrossy, blindcrossy neboli křížení
Všechno, co jsem popsala výše, se dá použít i při procvičování křížení. Běhání se psem bez překážet, otáčení ho na jednu nebo druhou stranu, přebíhání před ním nebo za ním se nazývá práce na zemi (flat work, ground work, shadow handling....). Pes se tak učí reagovat na pohyb a povely psovoda, aniž by se musel soustředit ještě na překážky. Až jednou začne skákat a běhat přes překážky, nevyděsí ho, když mu najednou přeběhnete před čumákem. I všechny nové věci, které budete chtít zařadit do vedení už dospělého psa (jako třeba když jsem začala s v-sety nebo absolutním top spinem), je lepší nejdřív vyzkoušet bez překážek.
Video několika otoček a křížení, které jsem procvičovala na zemi můžete vidět tady. K podrobnějšímu popisu různých křížení se dostanete ve článcích věnovaných přímo jim (rearcross, frontcross, blindcross).
Dogdancingové cviky
Učení různých cviků z dogdancingu vám ohromně pomůže sžívat se se psem i v okamžicích, kdy nebudete cvičit na překážkách. Pes se naučí s vámi spolupracovat a bude vědět, že jeho ochota nezůstane bez odměny. Rovněž se naučí, jak s vámi komunikovat, takže rychleji přijde na to, co se mu snažíte sdělit. V různých otočkách, slalomování a podávání pacek se také naučí vnímat svoje tělo a pracovat s ním. Ani byste nevěřili, kolik psů při učení couvání nevnímá, že mají taky nějaké zadní nohy. Zvláště pokud chcete používat clicker, vyplatí se vám věnovat se cvikům dříve, než začnete učit překážky.
Se štěnětem můžete snadno učit třeba podávání pacek, dotýkání se čumáku ruky, mrtvý, obíhání, slalom mezi nohama (čím pomalejší, tím bezpečnější), couvání, chůze bokem a spoustu dalších. S některými cviky bych počkala, dokud pes nezestárne a nevyvine se, protože mohou při zvýšené zátěži namáhat nedostatečně osvalené klouby ve vývinu. Mezi potenciálně nebezpečné cviky patří třeba trpaslík, chůze po předních nebo po zadních, sudy, příliš rychlý slalom, ve kterém se pes příliš kroutí, jakékoli vyšší skoky a všechny cviky dlouho opakované, které namáhají psa jednostranně (třeba dlouhodobé rychlé otočky na jednu stranu nebo obíhání). Může se stát, že pes třeba odmalička sám chodí po zadních (je zvědavý, co je na stole) jako Bářin Skip, ale myslím si, že pokud se pes sám rozhodne, jestli na to má nebo ne, je to v pořádku, kdyby měl problém, nechá toho. Při cíleném výcviku si ovšem pes snadno může cvičení zamilovat až do té míry, že cvičí, i když ho něco bolí nebo je unavený. Potom může nastat problém.
Slušné chování
Agiliťák stráví hodně času na cvičáku nebo na závodech, kde bude spousta jiných psů a lidí, hluku a zajímavých pachů. Je dobré už odmalička psa na takové rušné prostředí připravovat, aby ho pak nepřekvapilo. S Wayem jsme odmalička jezdili na závody, ale většinu času strávil na vodítku, na volno byl jen při přestavbách a prohlídkách trati, a přestávky jsme trávili různým cvičením (dogdancing, odložení...). Když se běhalo, tak jsem ze začátku moc cvičit nemohla, protože se nesoustředil, časem jsem s ním mohla cvičit na vodítku v určité vzdálenosti od parkuru. Výborným cvikem, kterým se pes učí věnovat vám pozornost, je "watch", prostě povel, po kterém se pes na vás podívá a bude vás sledovat, dokud mu neřeknete jinak. Používejte ho před vším, co váš pes vnímá jako výbornou příležitost užít si - před puštěním ze dveří, před odepnutím z vodítka, před vypuštěním za štěňaty... Pes si tak rychle zvykne koukat se na vás, abyste mu dovolili něco udělat.
Jinak vám moc fíglů na slušné vychování psa neporadím, Way není moc vychovaný. Jako štěně jsem ho například nenechávala moc hrát se psy kromě Tachyoní smečky, takže se v přítomnosti cizích psů cítí dost nejistý a naučil se po nich vyjíždět. Trochu se to lepší, když ho uklidňuji, že se nemá čeho bát, a odměňuji, když si psa nevšímá, ale myslím, že bych to neměla zapotřebí, kdyby si vytvořil jako štěně se psy dobrou asociaci. Snažte se nechat svoje psy hrát si s ostatními, ale je třeba vědět, že i ostatní psi jsou v pohodě, kdyby vaše štěně někdo zle semlel, mohli byste docílit efektu přesně opačného. Spoustě psů taky vadí, když se křičí, a pokud majitel křičí na svého psa v okamžiku, když se přiblížil k vašemu štěněti, může se štěně naučit psy od sebe odhánět, protože se bojí křiku.
Na spoustě webech určitě najdete, jak naučit psa netahat na vodítku nebo nekrást jídlo ze stolu, takže já se svým článkem končím.
Kateřina Lerlová
http://katachyon.lerl.info