Problémový pes snadno a rychle - 3.

Seriál pro vás exkluzivně připravuje Pavel Bradáč – zkušený výcvikář. V tomto dílu pokračuje ve výčtu problémů, které spíše obtěžují, než aby byly skutečným problémem. Vznikají špatnou komunikací člověka směrem ke psovi či špatným chápáním psí komunikace.

TAHÁNÍ NA VODÍTKU

Je to asi nejčastější nepříjemné chování psa a zároveň klasické nepochopení toho, jak se psi učí. U malého psa je to obtěžující, u velkého to může být až nebezpečné. Navíc pokud necháme psa tahat na vodítku, dáváme mu tím signál, že nás má právo ovládat. A přitom, když se správně zamyslíme nad základním schématem psího učení – tedy že si psi spojují činnosti s pozitivním či negativním potvrzením – bude vše jasnější. Nejčastěji psa naučíme tahat tak, že mu každé zatáhnutí potvrdíme povolením vodítka. Už jsem viděl i rodiny, které proto, aby se pejsek neškrtil, jsou schopny si vodítko předávat mezi sebou i na jeho lehké zatáhnutí. Pes si pak spojuje „budu tahat, má to smysl – každé zatažení přinese pár centimetrů navíc“. Obvykle to začíná u štěněte, na prvních vycházkách, třeba pokud stojíte a s někým si povídáte. Pes se nudí a začne tahat. Přirozená reakce člověka je podvolení se tahu, „aby se pes neškrtil“. Situací, kdy pes nabude dojmu, že tahaní má smysl, je víc.

ŠKRTICÍ OBOJEK

Kromě pocitu majitele „aby se pes neškrtil“ je to také (absurdně) škrticí (stahující) obojek. Všimli jste si někdy pořádně, jak funguje? Na to, aby začal působit – tedy škrtit – je potřeba kus obojku protáhnout kroužkem. U chlupatějších psů je to někdy docela dlouhý kus. A tento kus právě prodlouží vzdálenost mezi psem a člověkem, tedy dává psovi informaci, že tahání má smysl.
Škrticí obojky považuji za nebezpečné už proto, že mohou psům ublížit – například mladým psům mohou poškodit zatím nedovyvinuté kosti. Minulý týden se mi stalo, že se při hře jednomu psovi dostala spodní čelist pod volný (kožený polostahovací) obojek jiného. Všimli jsme si toho takřka okamžitě, ale i když se psy podařilo oddělit rozepnutím obojku, měl ten s obojkem už modrý jazyk a trochu mu tekla krev z nosu! Naštěstí nic vážného, za pár minut už si zase hráli, bezpečně a už bez obojku.
Když vidím psa se škrticím obojkem, je to pro mne signál, že v tomto vztahu není něco v pořádku. Pokud někdo nezvládne psa na normálním obojku, škrticí mu nepomůže. A psí školy či cvičáky, kam bez „škrťáku“ nesmíte? Těm bych se velkým obloukem vyhnul, obvykle neumí cvičit jinak než hrubou silou. Při dobře vedeném výcviku je jediným vhodným dotekem psa správné pohlazení.
RADA
Nejvhodnější pro výcvik i běžné používání je pevný nestahovací nylonový (textilní) obojek. Nepruží a pes díky němu hned ví, když se zastavíte. Také vodítko by pro výcvik nemělo být zbytečné dlouhé, v ruce by při výcviku měly být pamlsky, a ne vodítko.

FLEXI VODÍTKO

Také různá samonavíjecí vodítka učí psa tahat, a vlastně ho to učí trvale. Pokud je vodítko trvale v tahu, začne to pes brát jako normální stav, a pak samozřejmě neumí rozlišit, kdy má jít u nohy a kdy si může ve vymezeném okruhu pobíhat.
Další častý problém je v nepochopení systému „psích stereotypů“, tedy toho, že pes má někdy omezené možnosti rozlišení co může, a co ne, pokud nedostane jednoznačnou informaci. A teď česky: pokud psa venčíte na vodítku (tedy necháte ho na vodítku tahat) a potom na cestě z a na procházku chcete, aby vám šel hezky u nohy, vytváříte tím pro psa nepochopitelný dvojí stav „jednou můžu tahat, a jednou ne? To nechápu“. Pes neumí číst vaše myšlenky, i když to tak někdy může vypadat.
RADA
Často, když o tomhle problému přednáším, slyším dotaz: „Ale u nás ve městě psi na volno být nesmějí, jak to mám udělat?“ Nouzové řešení je to, že řeknete psovi jasně, kdy může. Tedy tak, že psa v parku přepnete „rituálně“ (tedy nějakým jasným signálem) na jiné vodítko a na cestu zpět zase na původní. V tomto případě by možná samonavíjecí vodítko na dobu venčení mohlo být použito. A města by se měla zamyslet – zákaz volného pohybu psů přispívá významnou měrou k psí agresi vinou nedostatečné socializace.

CHCE SE KAMARÁDIT

Někdy může být příčinou tahání také snaha se kamarádit s každým psem či člověkem. Obvyklé důvody jsou dva. Někdy je to nedostatečná socializace, tedy nedostatečná jistota psa, že zvládne komunikaci s jinými psy, a musí se s každým psem seznámit proto, aby věděl, že nejsou nebezpeční, že jsou to kamarádi.
RADA
Socializace není nikdy dost. Hlavně u velmi mladých psů je potřeba, aby se dostatečně naučili komunikovat s ostatními psy, aby věděli, že zvládnou kontakt s nimi.

Druhým důvodem bývá to, že náš pes ví, že hrát si může hlavně s ostatními psy, že páníček je jenom ten, kdo ho za nimi odvede, ale jinak s ním žádná zábava není. Chce se tedy jít bavit, kdykoli a kdekoli. Pokud se svým psem aktivně nepracujete na vztahu a na týmové spolupráci, nemá vztah jak vzniknout. Stará představa, že pokud psa krmím, měl by mne poslouchat, je dávno přežitkem a fungovala možná u psů na řetězu v předminulém století. Je dobře poznat, pokud se rozhlédnete v některém venčicím parku, jak na tom jednotlivé dvojice (příčí se mi nazývat to „týmy“) jsou. Tu se pes plouží za svým člověkem, jiný pes kouká, co se kde děje, s jakým psem by se šel pobavit, a jen výjimečně je vidět pes, který jde radostně a současně dává pořád tak trochu pozor na svého pána, jestli nebude nějaké zábava či akce.
RADA
Vycházku se psem můžete přežít nebo prožít! Je jenom na vás, jestli z vycházky uděláte psovi šňůru her a zážitků, nebo vycházku přetrpíte s novinami v ruce. Pro svého psa můžete být tím, kdo ho odvede do parku na venčení, nebo tím, kdo je úžasným zdrojem radosti a příjemných prožitků. Není tak moc důležité, kolik času se svým psem strávíte, jako to, jak kvalitně ho strávíte. Vycházka se pro vás a vašeho psa může stát kvalitně stráveným společným časem plným her, akce a zábavy. Při správně vedených společných aktivitách si posilujete vztah se psem, a pokud jste ten, kdo aktivity organizuje, zároveň si posilujete autoritu na principu „je příjemné a zábavné páníčka poslouchat“.

ODNAUČIT JE VŽDY TĚŽŠÍ

Často lidé chtějí, abych jejich psa odnaučil tahání na vodítku. Ale, jak už jsem psal v předchozích dílech, je daleko jednodušší psa něco naučit než odnaučovat. Učte tedy psa chodit na prověšeném vodítku místo odnaučování tahání.
RADA
V knihách najdete návod, že je potřeba se otočit zády, pokud pes tahá. Ono to většině lidí ale v praxi nefunguje, pokud jim s tím někdo zkušený nepomůže. Chcete-li řešit tahání na vodítku, řešte spíše moment natažení vodítka. Zvláště důležité je správné načasování. Otočte se do protisměru přesně v okamžiku, kdy pes napne vodítko, tak, abyste ho dostali za sebe. Pes se obvykle snaží dostat před vás, a když je ve správné pozici s prověšeným vodítkem, pochvalte ho. Doporučuji nejprve vyzkoušet nanečisto – s tichou pochvalou, a potom teprve chválit nahlas, abyste nedělali chyby a nechválili příliš pozdě, až když pes vodítko zase napne.

Máte dotaz nebo nápad na další téma? Napište mi na pavel@kynolog.cz

Vycházku se psem můžete přežít nebo prožít!

Článek vyšel v časopisu č. 5/2012

Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky. Děkujeme Vám