Očkovat ano, či ne?
OČKOVAT ANO, ČI NE?
„Já svou kočku/svého psa zásadně očkovat nenechám!“ Také jste už ve svém okolí slyšeli tuto odmítavou větu? Proto jsme požádali dva veterináře o vyjádření.
MVDr. Hana Vachalcová, Brno
Vakcinace se řadí do tzv. aktivní imunoprofylaxe – to je jednoduše řečeno zvyšování imunity proti konkrétnímu bacilu. Rozděluje se na aktivní a pasivní. Pasivní imunoprofylaxe se provádí podáním hyperimunního séra či podáním protilátek od jiného jedince, nejčastěji od matky v podobě kolostra (= mateřského mléka). Aktivní imunoprofylaxe se navozuje po prodělané infekci či po aplikaci vakcín, obsahujících daný mikroorganismus – ten je buď inaktivovaný (neživý), nebo živý (atenuovaný, oslabený).
CO JE TO KOLOSTRUM
Kolostrum (nebo též mlezivo) je prvotní mléko u savců. Tvoří se v mléčné žláze těsně před porodem a je produkováno asi 3–5 dní po něm. Rozdíly ve složení mleziva se postupně mění. Kolostrum je bohaté na proteiny a po porodu zajišťuje u mláďat přirozeně pasivní imunitu, tedy příjem hotových protilátek od matky. Tyto protilátky novorozená mláďata chrání v prvních týdnech života před infekcemi ze zevního prostředí, když ještě nejsou schopna imunitní reakce a produkce vlastních protilátek.
Důležitost kolostra po narození
Mláďatům masožravců, psů a koček, projde přes placentu během neonatálního vývoje jen 3–15 % protilátek. Což je nedostačující ochrana mláděte proti infekci. Konkrétně to znamená, že pokud se čerstvě narozená mláďata nedostatečně napijí kolostra od své matky, ať už z jakéhokoliv důvodu (úmrtí matky, nespuštění mléka po porodu, mláďata bez sacího reflexu…), jsou chráněna maximálně čtyři týdny po porodu a hrozí jim riziko infekce, popřípadě sepse.
Pro nově narozená mláďata je včasné podání kvalitního kolostra velmi důležité. Během prvních 24 hodin po porodu (max. 72 hod.) přijme mládě až 97 % sérových protilátek matky, poté se propustnost střevní sliznice uzavírá. Vedle raného podání je také důležitá kvalita kolostra (hustota protilátek).
Na kvalitu kolostra je nutné myslet již před zabřeznutím. Fena, kterou chceme připustit, by měla být řádně provakcinovaná, aby její kolostrum mělo dostatek protilátek, jež následně předá mláďatům. Je také nutné, aby fena pár týdnů před porodem pobývala v lokalitě, kde bude rodit, a vytvořila si dostatek protilátek na tamější infekce.
Očkovat pouze zdravá zvířata
Vakcinace je v chovech zvířat nezbytnou součástí protiinfekčních opatření. Důležité upozornění: vakcinují se pouze zcela zdravá zvířata. Po aplikaci vakcíny je imunitní systém zvířete stimulován k tomu, aby vytvořil protilátky (jako po prodělané infekci) a v následující době bylo zvíře chráněno před danou nemocí. To ale dost dobře nelze, když je zvíře nějakým způsobem imunitně indisponované.
Ať už si pejsek občas zakašle, tečou mu oči nebo má zánět v uchu, jeho imunitní systém řeší „jiný problém“ a nemůže se plně „věnovat“ antigenu obsaženému ve vakcíně (antigen je část mikroorganismu, na jehož základě imunitní systém jednice vytvoří protilátku). Tehdy nemusí být imunitní reakce plně provedena, ba co víc – klinické příznaky probíhajícího onemocnění se mohou prohloubit!
U zvířat, která trpí poruchou imunity (imunodeficience, autoimunitní onemocnění…), je vakcinace diskutabilní a měl by ji individuálně posuzovat ošetřující veterinární lékař.
V závislosti na nákazové situaci, konkrétnímu chovu, hygienických opatřeních, kondici a dalších preventivních opatřeních (odčervení) se vakcinační schéma přizpůsobuje danému jedinci, danému chovu.
Proti čemu a kdy se očkují PSI
Běžně se psi vakcinují proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě, infekční laryngotraheitidě, parainfluenze, leptospiróze a vzteklině. Ta je v ČR u psů povinná.
Dále můžete psíka vakcinovat i proti dalším chorobám (tetanus, dermatofytóza, borelióza, infekce bordetelami). Podle nákazové situace, využití vašeho psa a požadavků na něj kladených (lovečtí, záchranářští psi, chovné feny…) vám veterinární lékař zvolí individuální vakcinační program.
S vakcinací štěňat se zpravidla začíná po šestém týdnu stáří s následnou revakcinací po 3–4 týdnech a znovu revakcinací ve stejném intervalu. Další revakcinace se provádějí po roce, u vztekliny je možná (podle výrobce) revakcinace po 1–3 letech. To však platí pouze u vztekliny, nikoliv u běžně vakcinovaných psích chorob. Samotná vzteklina se vakcinuje v rozmezí 3–6 měsíců stáří štěněte a revakcinuje se až po 1–3 letech.
Pokud se provádí první očkování proti psím chorobám až u dospělých psů, je nutná pouze jedna revakcinace po 3–4 týdnech a následně pak každý rok. Pokud se u vašeho psa neprovede úvodní revakcinace po 3–4 týdnech, není chráněn proti výše uvedeným chorobám!
Proti čemu a kdy se očkují KOČKY
S vakcinací koťat se začíná o něco později, až od devátého týdne stáří. A to kvůli pomalejšímu rozpadu protilátek z kolostra, které brání plné reakci imunitního systému na antigen ve vakcíně. Revakcinují se po 3–4 týdnech, dále pak každý rok.
Nejčastěji vakcinované nemoci u koček jsou panleukopenie, infekční rhinotrachietida a kaliciviróza. Dále také vzteklina, ta ale není u koček ze zákona povinná. Vedle těchto chorob je na místě zmínit možnost vakcinovat proti chlamydióze, která je přenosná na člověka. Dále také doporučuji vakcinovat kočky proti virové leukémii koček, je to bohužel poměrně běžně se vyskytující onemocnění, avšak s fatální prognózou. Před vakcinací je nutné provést krevní test, pokud by totiž byla vaše kočka pozitivní na toto onemocnění, její stav by se případnou vakcinací jen zhoršil. S krevními testy před vakcinací je nutné počítat i u vakcinace proti infekční peritonitidě koček.
Díky vysokému procentu vakcinovaných psů a koček v populaci jsme eliminovali, nebo alespoň značně potlačili výskyt řady fatálních onemocnění. Pozor však na jedince s již zmíněným onemocněním imunitního systému nebo jinak chronicky nemocné pacienty. Vakcinace je také na zvážení u velmi starých pejsků a koček. Nutno podotknout, že geriatričtí pacienti jsou k (nejen) infekčním chorobám náchylnější než mladý jedinec plný života. Vždy je nutné individuální posouzení.
Ať vaši zvířecí kamarádi překypují zdravím!
VYJÁDŘENÍ DALŠÍHO VETERINÁŘE
MVDr. Petr Košař, Říčany u Prahy
Soukromou praxi vykonává od roku 1990. V roce 1991 otevřel vlastní veterinární ordinaci. Nadále se pravidelně vzdělává v oboru. Kromě obvyklých veterinárních úkonů a operací léčí i alternativními metodami – homeopatií. Své pacienty navštěvuje po předchozí domluvě i doma. V naléhavých případech poskytuje veterinární služby i mimo ordinační hodiny. Kontakt: www.veterina.iap.cz
Pane doktore, co říkáte na zaryté odmítání očkování psů či koček ze strany jejich majitelů? Je to rozumné?
Odpověď na tuto otázku je jednoznačná: rozumné to není. Jen díky tomu, že jsou majitelé většinou zodpovědní a nechávají své psy očkovat, je v současné době vcelku příznivá situace ve výskytu parvovirózy, psinky a infekční hepatitidy. Pokud je totiž vysoká míra proočkovanosti, nedochází k masivnímu šíření těchto nákaz. Pokud by došlo k výraznému zvýšení neočkovaných psů, dá se očekávat propuknutí plošného šíření výše uvedených onemocnění tak, jako tomu bylo v roce 1992.
Záměrně jsem hovořil o psech, ne o kočkách, tam je situace jiná. Proočkovanost populace koček není dostatečná. To je důvod, proč se s případy chlamydiózy, herpesvirózy, kalicivirózy či panleukopenie koček veterináři v ordinaci potkávají prakticky denně.
Pokud chtějí mít majitelé jistotu, že se jejich čtyřnohý miláček nenakazí, neměli by očkování zanedbávat!
Častý argument odpůrců očkování je, že kočka žije jen v bytě – opravdu je nutné nechat ji očkovat i v tomto případě?
Nejprve je třeba vzít v úvahu následující skutečnosti. Pravdou je, že některá onemocnění, proti nimž se očkuje, se přenášejí pouze přímým kontaktem. V těchto případech riziko onemocnění nehrozí. Majitel si ale musí být jistý, že opravdu, a to ani v budoucnosti, nepřijde jeho zvíře do kontaktu s jinými zvířaty. Často se mi v ordinaci stává, že majitelé řeknou: „My máme kočku jen doma.“ Následně ale vyjde najevo, že v bytě mají sice kočku doma, ale o víkendech ji berou na chatu, kde chodí „jen po jejich pozemku“. Jako kdyby jiné kočky na jejich pozemek nechodily!
Někteří majitelé mají sice zvíře jen doma, ale hlídají zvířata sousedům, dětem apod. Přitom u většiny virových onemocnění vylučují zvířata, která tato onemocnění prodělala, viry ještě několik měsíců poté, co již vypadají zdravě. V případě herpesvirózy koček se řada koček stává dokonce celoživotními vylučovatelkami viru, i když na první pohled vypadají zdravě. U některých onemocnění může dojít k přenosu nákazy například na obuvi majitele. Přenos nákazy touto cestou je ale opravdu málo pravděpodobný. Vyšší riziko přenosu infekce je kupříkladu tehdy, když majitel zvířete chodí třeba krmit kočku sousedům, kteří jsou momentálně na dovolené. V takovém případě může dojít k přenosu infekce či infekčních sekretů třeba na rukách.
Jak z výše uvedeného plyne, je riziko onemocnění zvířat – která jsou opravdu jen doma a nepřicházejí do kontaktu s jinými zvířaty – chorobami, proti nimž se běžně očkuje, opravdu minimální. Pokud je však zvíře sice jen doma, ale může přijít do kontaktu s jinými zvířaty nebo s nimi přicházejí do kontaktu majitelé, bylo by očkování vhodné.
Jaké aspoň základní očkování by každá kočka a pes měli mít?
Za základní očkování pro kočky je dnes považováno očkování proti herpesviróze, kaliciviróze, panleukopenii (parvoviróze) a vzteklině. Doporučeno je očkování proti chlamydióze a virové leukémii. Další možná očkování jsou proti koronaviróze, borelióze a plísním.
Za základní očkování pro psy je dnes považováno očkování proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě a vzteklině. Doporučeno je očkování proti leptospiróze (je přenosná na člověka), parainfluenze, borelióze. Další možná očkování pak jsou proti tetanu (zejména u psů, kteří přicházejí do kontaktu s koňským trusem), bordetele bronchiseptice + parainfluenze (kape se do nosu, jde o tzv. psincový kašel) a koronaviróze.
Už několik let se u nás neobjevila vzteklina – není tedy zbytečné proti ní psy a kočky očkovat?
Očkování proti vzteklině je u psů povinné ze zákona. V současné době je změna v tom, že očkování není povinné každoročně, ale podle druhu použité očkovací látky (vakcíny v závislosti na typu zajišťují imunitu 1,2 nebo 3 roky). U koček je očkování nepovinné. Vzhledem k tomu, že jde o nemoc přenosnou na člověka, se kočky zatím běžně očkují i nyní, tedy i když se u nás vzteklina nevyskytuje. Majitel kočky, může samozřejmě očkování proti vzteklině odmítnout.
Článek vyšel v časopisu č.5/2012
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
Kam dál:Fyzioterapie a rehabilitace psů a malých zvířatPříčiny nemocí psů a kočekBachovy esence pro zvířataKastrace psůLidské léky u zvířatProbíhající sbírky |