Trestat či netrestat

Publikováno: 6.4.2015
Autor: Ing. Šárka Pravdová
Foto: Ing. Šárka Pravdová, Pavel Hurecký

K otázce vhodného trestu se dříve či později dostane snad každý pejskař. I já často při výcviku čelím otázkám, jak vhodně psa potrestat. Nakonec i já jsem si kdysi tuto otázku pokládala a hledala vhodné řešení. Čím déle jsem ale psy měla, čím více jsem s nimi pracovala, čím více jsem se zajímala o principy jejich učení, tím méně se tato otázka objevovala, až zmizela úplně. Nahradily jí otázky uplně jiné. Když pes smrdí něčím nevábným, nepřemýšlím, jak ho potrestat, ale jak vysvětlit partnerovi, že nositel tohoto smradu je náš milovaný pes a opravdu s námi pocestuje autem. Když zmizí něco k jídlu, přemýšlím, co si dám místo toho. Když mám v záhoně vykopanou díru, přemýšlím, jestli má cenu snažit se oživit vyhrabané kytky, či ne.

Neznamená to však, že by všechny tyto situace zůstaly bez povšimnutí. Naopak. Napříště si dám větší pozor, než je nechám chvilku bez dozoru hledat smrádky, než nechám bábovku volně loženou na nízkém konferenčním stolku nebo než jim dám příliš velkou kost, kterou nesežerou, ale budou se ji snažit jeden před druhým někam ukrýt. Zkrátka nehledám možné tresty, ale příčiny. A pokud sebe, jakožto člověka, považuji za intelektuálně zdatnější a toho, kdo by měl ovládat psy místo aby jimi byl ovládán, hledám příčiny u sebe, ne u psů. Zde je, myslím, nějvětší chyba u řady začínajících ale i dlouholetých pejskařů. Hledají chyby ve svých psech, ne v sobě. Hledají možné tresty, místo aby se snažili své psy učit tomu správnému.

První, co by jste si měli uvědomit, pokud i vy hledáte vhodný trest, je fakt, že je to pes. Ano, je to pes! Zní to jednoduše a jistě mi všichni řeknete, že tohle přeci víte. Možná to víte, velká řada lidí si to ale neuvědomuje. Neví, co přesně to znamená. Mají na své psy vysoké nároky a čekají, že to budou přinejmenším jejich osobní psí detektivové z oblíbeného seriálu. Nebudou. Jsou to psi! A jako psi se také budou chovat. A v tom je potřeba hledat problémy. Pro psa je například zcela běžné hrabat na zahradě. To jen lidem to přijde nepříjemné a nepřijatelné. Pokud ale chcete uchránit svůj pěstěný trávník a vzácné růže, měli by jste se zamyslet především nad tím, jak hrabání předcházet, než jak ho trestat. Proč pes hrabe? Může si schovávat hračky či potravu - měl by je tedy mít k dispizici, aby je schovával? Nebylo by lepší je odstranit či použít takové, které pes nezahrabává? Může tak činit díky splašeným hormonům. Takhle nám Bára po každém hárání začala hnízdit a kopat nory pro svá potenciální štěňata. Má cenu ji za to trestat? Nebylo by lepší ji spíš nabídnout náhradní činnost, aby na hrabání nezbyly síly ani čas? A co když pes hrabe z nudy? Má dostatek vyžití? Zábavy? Práce? Nebo se celé dny nudí a je nucen hledat si zábavu sám - bohužel často v nevhodné podobě?

Pro psa je také přirozené vyrazit za potenciální kořistí - ať už je to srna či cyklista. Pokud vám tedy uteče, neměli by jste nejprve dát facku sami sobě za to, že jste to dopustili? A příště nechat psa na vodítku a spíš než trestat jeho přirozenost, se snažit naučit jej, co se od něj v přítomnosti těchto podnětů žádá? Pokud vám pes jako mně ukradne jídlo ze stolu (a že Bára byla v tomto profík, když jsme si ji brali), nemělo by vás jako první napadnout, že příště si jídlo raději uklidíte nebo dobře pohlídáte, než jak psa správně potrestat? A podobné příklady najdeme v celém pejskařském životě. Kolikrát se mě lidé ptají, jak odnaučit psa táhnout, když místo aby jej nechali alespoň trochu zkoumat okolí, snaží se ho stále rvát na krátkém vodítku a pak to vzdají a nechají se psem odvléct k prvnímu rohu. A psa tím vlastně učí, že jediná šance, jak naplnit své potřeby, je použít dostatek sil. Kolik lidí se ptá, jak naučit psa přivolání, když nechtějí psa nijak motivovat a myslí si, že oželí veškerou zábavu, čenichání a hraní s kamarády jen pro jejich krásné oči. A když pes neposlechne, přešmýšlí jen o tom, jak jej potrestat.

Druhá věc, nad níž by jste se měli zamyslet je, zda jste, pokud už jste se snažili psa tomu správnému chování naučit, pracovali správně a dovedli vše do zdárného konce. Ono je jistě hezké, že pes už 5x za sebou přiběhl na zavolání, ale určitě to neznamená, že má povel dobře upevněný a že poslechne vždy, když třeba uvidí jiného psa. Neznamená to ani, že pokud neposlechne, dělá vám naschvály. Možná jen nemá patřičnou motivaci. Možná jen nedokáže v silném rozrušení vnímat vaše povely. A trest jistě nepomůže. Jen ze sebe uděláte nevypočitatelného agresivního pomatence, který na psa zcela nečekaně a bez příčiny útočí.

Pokud se tedy dostanete do situace, kdy by jste svého chlupatého miláčka nejraději přetrhli vejpůl, zamyslete se prosím nad motivy jeho chování, nad tím, čemu jste ho učili či neučili, dejte si facku, že jste ho nechali dělat něco nevhodného a příště si prostě dejte větší pozor. Máte psa. Ne, komisaře Rexe.

Ing. Šárka Pravdová
Výcvik psů
www.ozzoteam.cz

Kam dál: 

Socializační období u psů

Separační anxieta

Co se psem značkujícím doma?

Zločin a trest

Probíhající sbírky

Všechny články z této rubriky...