Když pes a kočka pomáhají
Nacházíme se v malé tělocvičně speciální školy ve Zlíně. Právě probíhá vyučování jedné třídy dětí s mentálním i kombinovaným postižením. Kromě tří dospělých osob je k práci připravená také fenka Ája, a z plátěného domečku v rohu místnosti se ozývá nedočkavé mňoukání.
Po úvodní části hodiny, ve které se děti s pejskem přivítají, zkusí ho přivolat a podat mu z ruky pamlsek, je konečně ze svého úkrytu vysvobozen i jejich mňoukající kamarád. Kocourek Florián se rychle v místnosti zorientuje a rovnou zamíří ke skupince šesti dětí – ty hned zkoušejí správně vyslovit jeho jméno a hladí ho. Fenka Ája trochu žárlí, i ona si tedy před dětmi lehá na záda a chce pohlazení. To už je ale čas na další práci. Následují tělesné aktivity dětí motivované pohybem čtyřnohých kamarádů. Zdolávají překážky – přeskakují nebo podlézají, napodobují psa. Prolézačku tunelem má nejraději Floriánek. Pro zklidnění si pak skupinka dětí zkouší kocourka učesat, učí se pojmenovat a ukázat části jeho těla. Ostatní děti mají za úkol rozepnout fence obojek a nasadit jí jiný, s jiným druhem zapínání, připnout jí vodítko a projít se s ní po místnosti.
Tímto a dalšími podobnými způsoby pracují speciální pedagogové s dětmi v dětském domově, mateřské škole, základní škole a praktické škole ve Zlíně – Lazy, kde metodu canisterapie s úspěchem používají už třináct let. Přítomnost psa, v jedné ze tříd i kočky, děti motivuje k nejrůznějším činnostem. Projevují se kladné emoce, děti jsou uvolněnější a ochotnější plnit zadané úkoly. Dokážou se lépe soustředit na činnosti a déle udržet pozornost.
Začala jsem s Benem
Začala jsem do této instituce chodit pomáhat s mým prvním psem, labradorským retrívrem Benem v roce 2000 jako dobrovolník pro canisterapii. Profesí pedagog jsem poznala, že tyto kontakty hendikepovaných dětí se psem mají smysl. Dostala jsem nabídku nejen v tomto zařízení pracovat, ale také možnost dál se v oblasti canisterapie vzdělávat. Podařilo se mi nadchnout pro tuto metodu i další kolegy a kamarády s vhodnými psy, ti samozřejmě nejdřív museli u Canisterapeutického sdružení Jižní Morava složit potřebné zkoušky. Díky jejich pravidelné docházce k různým skupinám dětí jsme tuto práci postupně zdokonalovali a vytvořili si vlastní metodiku.
CO JE TO ZOOTERAPIE
Zooterapie využívá pozitivní vliv zvířat na člověka – a to po stránce fyzické i psychické. Na děti s postižením nebo znevýhodněním působí přítomnost psů/koček opravdu velmi dobře, což dokazují i výsledky práce v našem zařízení.
K Benovi jsem si kvůli canisterapii pořídila ještě fenku Áju, křížence dvou retrívrů (zlatého a labradorského), aby si na tuto práci zvykala už odmalička.
Zapojili jsme i kočky
Protože v naší domácnosti vždycky byly i kočky, velice mě lákalo vyzkoušet také felinoterapii. Se psy je to celkem jasné. Buď se pro tuto práci narodili, což se ostatně potvrdí při náročných canisterapeutických zkouškách, nebo máme prostě smůlu v případě, že máme pejska příliš bojácného, k ostatním psům netolerantního, nebo dokonce agresivního. Jak ale poznat, jestli by byla moje kočka pro kontakty s cizími lidmi v cizím prostředí vhodná? Nezbývalo mi, než si to sama vyzkoušet.
Ragdollí kocourek Eda se mnou a s Ájou začal chodit do hodin canisterapie. Hned na začátku jsem viděla, že některé děti byly z jeho přítomnosti doslova nadšené a reagovaly víc na kočku než na psa. Edíkovi se ale tyto kontakty s cizími lidmi moc nezamlouvaly. Nechal se sice trpělivě hladit a přenášet, ale jakmile se s ním nepracovalo, hned se běžel někam schovat. Posléze začal mít zdravotní problémy, a tak jsem ho do školy přestala brát. Myšlenka felinoterapie mě ale neopustila. Nadchla jsem se pro plemeno burmilla a rozhodla se, že to zkusím znova. Do naší domácí smečky tedy před rokem přibyl kocourek Flo Rian Crmi CZ. Burmillky jsou kočky kontaktní a zároveň velmi aktivní (představili jsme je v č. 4/2013 – pozn. red.). Flo byl svými chovateli vybaven velikou láskou a důvěřivostí k lidem, a to je přesně to, co jsem pro svůj záměr potřebovala. Jak jen to jde, pomáhá – spolu s fenkou Ájou – dětem s mentálním postižením rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti. Do žádné akce ho nikdy nenutím, ale jeho přirozená zvědavost mu nedovolí zůstat stranou veškerého dění. Floriánek teprve s touto činností začíná, ale myslím, že už teď umí přinést některým dětem s mentálním postižením chvilky radosti a potěšení.
Přínos i pro zvířata?
Nabízí se otázka, co tato „práce“ přináší našim chlupatým pomocníkům. Navzdory tomu, že se domů vracejí opravdu unavení, poznám zejména na fence, že se do školy velice těší. Dostává se jí tam velké pozornosti, naučí se novým věcem a dostane za odměnu i spoustu dobrot – tedy psích pamlsků. A na celou hodinu má postaráno o zábavu! Po skončení terapie je důležité poskytnout zvířátkům dostatečný prostor k volné aktivitě a následnému odpočinku. Jen tak se budou na další terapeutická setkání opět těšit.
Jak vznikne kočko-psí terapeutický tým?
Základním předpokladem je, aby byli pes a kočka na sebe zvyklí, žili spolu v jedné domácnosti. Pejsek jakékoliv rasy musí mít pro kontakt s lidmi vstřícnou, neagresivní povahu. Nutnou podmínkou je složení canisterapeutických zkoušek u některého z canisterapeutických sdružení. Kočička by měla mít klidnou, vyrovnanou povahu a sama vyhledávat kontakt s člověkem, nejlepší pak je, když je „vymazlená“ už od chovatele. Musí být odolná vůči rušivým vnějším vlivům, jako jsou neznámé zvuky, nečekané pohyby lidí, a snadno se přizpůsobit cizímu prostředí, také musí snášet převoz autem.
V zásadě tedy platí, že připravit kotě i štěňátko pro budoucí práci s lidmi v terénu spočívá nejen v odhalení jejich vrozených vlastností, ale také v jejich zvykání si na různé situace – kontakt s návštěvami u vás v bytě, účast na společenských „zvířecích“ akcích, jako jsou výstavy, sportovní akce se psy atd. Ideální je, když můžou pejsek a kočička chodit na krátké návštěvy přímo ke klientům, s kterými mají v budoucnu pracovat.
Minimální věk psa pro získání certifikátu o canisterapeutické zkoušce je rok a půl. Kočky dospívají přibližně ve stejném věku, ale záleží na zkušenosti a schopnosti chovatele a terapeuta rozpoznat, kdy je vhodné kočičku do této práce zapojit. Majitel zvířat určených pro terapii musí dokonale znát řeč těla svého psa nebo kočky, aby byl schopen včas odhalit jejich pocity nebo problémy. Jeho povinností je udržovat svá zvířata v čistotě, pečovat o jejich zdraví a tělesnou kondici. Měl by znát také problematiku klientů, kterým je ochoten ve svém volném čase, zpravidla bez nároku na honorář, pomáhat.
Samozřejmostí je u budoucího psího terapeuta výcvik poslušnosti, ale vítány jsou i další dovednosti psa, které se v canisterapii velmi dobře uplatní, jako jsou aportování, vyhledávání předmětů a osob, zdolávání překážek a další. Pokud věnujeme více času i kočkám, můžeme je také některým kouskům naučit, i když je obecně známo, že kočka se nedá vycvičit tak snadno jako pes. Burmillí kocourek Flo Rian například rád přináší zpět hozené hračky.
Ráda bych také upřesnila představy většiny lidí o canisterapii a felinoterapii – většinou jsou totiž prezentovány jednostranně. Veřejnosti jsou předkládány pouze obrázky sedícího nebo ležícího klienta, který si v klidu užívá těsný tělesný kontakt s pejskem nebo kočičkou, blaženého z jejich hlazení nebo zahřívání. To je ale jen část toho, k čemu se kontakty se zvířaty dají využít. Kromě tzv. polohování, které skutečně využívá vyššího tělesného tepla domácích mazlíčků a příjemných pocitů z dotýkání se jejich srsti, uplatňujeme při práci s klienty aktivizační metody canisterapie a felinoterapie. Pes i kočka už pouhou přítomností představují nekonečný zdroj podnětů pro děti a seniory. Podněcují je ke komunikaci, k pohybu, k vyjádření svých pocitů a emocí.
Článek vyšel v časopisu č.2/2014
 |
Koupí časopisu Haf & Mňau přispíváte na útulky.Děkujeme Vám |
Kam dál:Tančí i léčí se psem - Jaroslava PanskáBarunka – můj útulkový canisterapeutCanisterapie s bulíkemV hlavní roli ToníkProbíhající sbírky |